Anime

Naddimensionální pevnost Macross

Kdysi dávno jsem si dal takový cíl – jednou se chci podívat na všechna anime, co mají v názvu Macross, tedy jsou z Macross ságy. Došel jsem k tomu poté, co jsem viděl sérii Macross Frontier, skvělou hudební bojovku s výbornou animací, kde zpívá mj. Ranka Lee, slečna se zelenými vlasy (jsem na ně v anime trochu ujetý :D). Nedávno jsem si na svůj quest znova vzpomněl a dokoukal jsem první sérii Macross ságy, Superdimensional Fortress Macross (překlad v názvu článku). Abych trochu ukojil svou tvůrčí touhu, rozhodl jsem se, že o tom něco napíšu. (Měla by to být recenze, ale žádnou recenzi jsem nikdy nepsal, takže nečekejte zázraky; pokud už jste sem ale zavítali a máte zájem o Macross, zkuste číst dál.)

Pokud se chcete zorientovat v tom, jak jdou série, filmy a OVA po sobě, podívejte se sem: Anime-Planet | Macross.

Děj začíná v roce 1999, kdy na Zemi dopadne veliká mimozemská loď o velikosti města. Po deseti letech ji armáda U.N. Spacy zrekonstruuje a pokusí se ji v roce 2009 vypustit zpátky do vesmíru. Ne všechno jde ale podle plánu, souhra větších a menších náhod (proto se první díl jmenuje Nastražená past – Booby Trap) způsobí, že se Země a potažmo lidstvo jako takové dostane do konfliktu s mimozemskou rasou, jejíž jedinci vypadají jako obrovští lidé.

Hlavní protagonista Hikaru Ičidžó je obyčejný mladý civilista zapálený do letadel. Jeho bývalý učitel létaní jej pozve na ceremonii ku příležitosti odstartování Macrossu, protože tam bude předvádět létaní s Valkyriemi (letadla, která se umí transformovat do „mobile suitu“). Jenže, jak to tak bývá, všechno se podělá, okolnosti Hikarua přinutí si sednout do Valkyrie a jeho velmi skrytý smysl pro vojenskou povinnost a operátorka Macrossu Misa Hajase jej přinutí vzlétnout do lítého boje s nepřátelskými letadly. Jak to tak bývá, Hikaru se s Valkyrií naučí létat během pár minut, a až na to, že se skoro zabije a skoro je zabit, podaří se mu to celé přežít bez újmy na zdraví. Stereotypitu celého úvodu do děje dovede k dokonalosti Hikaruovo záchrana neznámé mladé dívky před hnusnými mimozemšťany, kteří ji ohrožují na životě. Hikaru si usmyslí, že ji musí chránit i nadále, a k potěšení svého učitele zjistí, že mu k tomu armáda poskytuje báječné prostředky.

Hikaru se tím dostává do středu dění celé série a úspěšně v něm zůstává i poté, co se SDF Macross dostane do vesmíru. Jak to tak v podobných anime bývá, Hikaru je velmi úspěšný, co se létaní týče a brzo si získává jistou popularitu a kariérní postup (sorry, že vám spoiluju, že nezemře hrdinsky hned v druhé episodě).

Zjistí se, že ona neznámá je Lynn Minmay, vcelku nepodstatná ale krásná dívka, která náhodou umí dobře zpívat. Lynn se Hikaruovi od začátku líbí, on jí nejspíš taky, ale je to přece jenom holka, takže ho nechává se v tom pěkně vykoupat. To on ale zvládá překvapivě dobře; většinou mě podobné situace v anime začnou značně iritovat, kluci se v nich obvykle chovají jako naprosti kokoti (věřím, že ani mladí Japonci nejsou tak dokonale společensky neschopní), jsou strašně nesmělí a člověk mívá chuť je nakopat. Nikoliv Hikaru. Ne, že by byl extra chápavý ohledně narážek, natvrdlý je v tomhle jak se patří, ale aspoň tím dokáže procházet se ctí a moc se tím netrápí. Snad až na jeden případ člověku vůbec nedává takový ten pocit „ježišikriste, co děláš, ty debile?!“. Musím říci, že po stránce řešení vztahů se SDFM docela povedla a moc to v ději nepřekáží.

Po zpětném přečtení toho, co jsem teď napsal, se naskýtá otázka, jaktože jsem to vůbec dokoukal. Protože to není rozvláčné. Na to, že SDFM má 36 dílů, to překvapivě odsýpá a člověk se málokdy nudí. Lidé se záluskem na bojové scény si užijí svého, protože těch tam je opravdu požehnaně a rozhodně se nedá říct, že by byly všechny stejné. Stejně tak se vyvíjí charaktery, ačkoliv je fakt, že ne moc výrazně (např. kapitán Global je celou dobu takový tatínek, rázný ale hodný, znáte to…). Přesto ale nekoukáte celou dobu na ty samé lidi. Navíc se člověk může bavit u spousty dílčích vtípků, které jsou kupodivu vtipné i po 30 letech a možná tam pro nás po té době i některé nezáměrně přibyly. Rozhodně mě pobavila jejich představa mobilního telefonu budoucnosti, který znázornili jako pevnou linku na kolečkách o velikosti schránky na dopisy (ale umí videohovory!). Velmi vtipně byla také zpracována episoda, kde se zmíněná mimozemská rasa snaží dělat špionáž pozemské civilisace a vyšle na tuto misi pár nepříliš šikovných ňoumů, kteří se snaží být tak nenápadní, až to bolí. O zábavu rozhodně postaráno.

Když jsem se začal dívat na prvních několik dílů, byl jsem jako u většiny starých anime, na která koukám, hrozně překvapený grafikou. Měl jsem takový ten pocit „muhehe to je retro… o bože, na co se to zas koukám?!“. Ano, tady nejsou žádné počítačové animace, žádné čisté křivky kresby jako v dnešních anime dělaných v [whatever program na to používají Japonci – ví to někdo?], etc… Tady je všechno ručně dělané a taky je to na tom vidět. Jediný plynulý pohyb je posuvný, ale přesto se nedá říct, že by to bylo ošklivé. Naopak, SDFM je na svou dobu vcelku pěkně nakresleno (aspoň mi to tak přijde v tom omezeném porovnání, jaké mám).  Milovníkům starých anime se to určitě bude velmi zamlouvat, ti, co jsou odkojení na anime jako je Bakatest, No. 6 a podobných, s tím možná budou mít trochu problém. Je tu ale ten fakt, že se tu vyskytuje spousta bojových scén, ve kterých se lze vyznat celkem snadno, nepostrádají jistou dávku efektů a rozhodně jsou velmi svižné.

Co se týče zvuku, tak to už není tak slavné. Pokud máte rádi retro, tak si sice užijete, ale jinak je to občas dost nepřijemné na poslouchání. Nejsem si přesně jistý, jestli to tak znělo tenkrát,  když to vydali, nebo jestli se ten zvuk zdeformoval postupem času, ale rozhodně zní hodně staře. Zkusil jsem i anglickou verzi s dubbingem, která byla trochu upravená, ani to však nebylo nic moc, protože to předělávali z té nekvalitní japonské stopy.

A když už jsme u toho zvuku, měl bych se také zmínit o písničkách, které sérií vládnou. Macross sága je celá o zpívání, tady je tomu neméně. Zmíněná Lynn Minmay je na Macrossu palubní zpěvačkou, která si postupně získává popularitu a nazpívá písničky, které se v Macross sáze budou objevovat ještě hodně dlouho. Jednou z nich je její asi první písnička Wataši no kare wa pairotto (Můj přítel je pilot), kterou pak uslyšíte i v Macross Frontier (a nepochybně i někdy mezitím). Co mi trochu vadilo bylo, že na množství různých příležitostí ke zpívání, které v SDFM jsou, bylo těch písniček trochu málo a člověk jich pak začne mít plné zuby.

Jakkoliv jsou písničky v dílech pěkné, tak opening a ending (ending tuplem) se jim moc nepovedly. OP má ještě docela ucházející písničku, ale ending má něco, co se naprosto nehodí k akčnosti děje.  Mimochodem, jestli se na to budete dívat, všimněte si technického provedení videa u ED – moc často se to nevidí.

Myslím, že už jsem popsal všechno, co jsem u SDF Macross popsat chtěl, nakonec jen uvedu, jak mně osobně u téhle série bavilo, že jsem konečně chápal všechny ty zvláštní věci, které jsem v Macross Frontier nepochopil. Pokud vás to zaujme a budete pozorní, můžete se při sledování krásně vžít do vesmíru Macross ságy a začít si budovat obrázek o tom, jak to tam vlastně vypadá. Tak doufám, že jsem něco nevyspoiloval a eventuelně svým textem vám nezkazil chuť se na to podívat.

Než ale skončím úplně, tak vám ještě povím, z čeho vzniklo jméno Macross. Série se jmenuje podle první lodi (o které jsem tu psal), ale ta se původně Macross vůbec jmenovat neměla. Idea byla, že se bude jmenovat Battle City Megarodo, přičemž „megarodo“ má být dvojsmysl vytvořený ze dvou anglických slov, která jsou v japonské transliteraci Angličtiny nerozlišitelná – „megaroad“ (jako dlouhá cesta, kterou bude loď muset absolvovat) a „megaload“ (s odkazem na to, že se do ní vejde celé město). Sponsor projektu byl ale milovníkem Shakespeara a chtěl, aby se loď jmenovala Macbeth (který se v Japonštině vyslovuje „makubesu“). Výsledkem byl tedy kompromis Macross s výslovností „makurosu“, protože tato dvě slova zní v Japonštině, jak jsem naznačil, dost podobně.

2 thoughts on “Naddimensionální pevnost Macross

  1. Megaroad se objevil jako prvni kolonizacni lod tusim ze v OVA 2012 Flashback, jiank o nem i vypraveji v Macross 7, kde se take objevila ta pisen Wataši no kare wa pairotto. taky jsem si predsevzal skouoknout cele univerzum macrossu, uz mi zbyva jen par filmu, hlavni serie mam. Macross 7 doporucuji, hlavne tamni kapelu Fire Bomber.

  2. mno, kdyz to rikas, tak ja se k tomu asi odhodlam :D nejak me tech prvnich par dilu odradilo kdysi.. :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *