$title Stará čeština $date 2014-09-22 09:15:43 $1 Organisace - 3 absence bez omluvy - if více -> včas informovat - půl semestru přednášky, 2. půlka - naše práce - rozbor staročeského textu $2 Cíle - seznámit se s vývojem češtiny - musíme chápat vývoj jazyka $2 Úkol - vybraný staročeský úryvek ve dvojicích - pak presentace rozboru (viz ukzka rozboru - Smil Flaška z Pardubic) - transliterace - rekonstrukce hláskového vývoje - transliterace - přepis znak:znak - transkripce - přepis podle současné zvukové podoby jazyka - plusquamperfectum - minulejší než minulý (=předminulý) - perfectum - minulý - plus - víc - quam - než - [i nejdřív jsem byl shrabal seno, pak jsem šel domů] - chrestomatie - základ k rozboru - malý staročeský slovník - šlosar, bauer - historická mluvnice češtiny - pleskalová - stará češina pro nefilology - výcuc - kosek - historická mluvnice češtiny I - morfologie - komárková, vážný, trávníček - všechno historické mluvnice, zbytečně podrobné - etymologický slovník - důležitý, uvádí původy slov - machek - co nejnovější, stará obsahujjí chyby - rejsek - čes. etym. sl - lepší - [b vokabulář] - internetový zdroj, obsahuje historické gramatiky $2 Harmonogram - 2 dvojice za hodinu -> 4 semináře - do půlky listopadu přednášk. část - do konce zápočt. týdne odevzdat presentaci v písemné podobě vyučující - podmínka k připuštění k zápočt. testu, zkouška bude pak nějak upřesněna - z. test - v z. týdnu $1 Periodisace vývoje češtiny - základem prajazyk - praslovanština - podobně jako latina pro románské jazyky - podobné rysy v rámci jazyků, které vznikly z prajazyka, pak se vývoj oddělil a vznikly odlišnosti - geografické působení způsobuje společné rysy (podobně vliv němčiny na češtinu -> společné rysy i když jiný základ) - praslov. není histr. doložená (na rozdíl od latiny, řečtiny) - získávání tvarů pomocí [b historicko-srovnávací metody] - srov. jednotlvé sl. jazyky, pak srov. se staroslověnštinou -> hypotetický praslov. tvar (nemůžeme ověřit) -> označení hvězdičkou (*glova) - *glova / glówa (pl) / hlava (cs) / golova (ru) / glava (stsl) - nejstarší památky má ruština (12. stol), hned pak čeština (konec 13. stol.) - praslovanština vs. staroslověnština - psl. matkou češtiny - stsl. nejstarší spis. slovanský jazyk - uměle vytvořený Konstantinem na základě bulharsko-makedonského dialektu (jižní dialekt praslovanštiny) $2 rozpad praslovanské jednoty - s 8.–10. cent. - od té doby pračeština, předhistorický vývoj - neexistují žádné záznamy podoby - od pol. 12. cent - stará čeština - do r. 1500 přibližně - do 13. stol. - bohemismy - strukturní jevy ve stsl. textech - bohemiky - cs slova v cizojaz. textech - glosy - vysvětlení, specifikace od písaře - interlineární: mezi řádky - marginální: po okrajích stránky - přípisky: cs slova/věty v cizojaz. textu, nemusí přímo souviset s tím textem - od 13. stol. dostatek pramenů - stol. 14. "zlatý věk cs literatury" - hodně toho napsali - epika, dramata, prosa - od pol. 14. st. první biblické překlady - [b Bible drážďanská] - prvenství mezi slov. jazyky - celou dobu ovlivňování cízími jazyky - stsl., lat., něm., pol., rus., angl. - latina dodnes - terminologie, velká role celou dobu - humanismus - návrat k antice, silně latinisovaná tvorba (hodně v syntaxi) - stará češtna - latina v lexiku, vznikající prosa pouze překlady lat. textů - 15. stol. - husitství - cs posílila na úkor něm, lat - počeštění německých měst - vznikají vědecké publikace o astronomii, botanice, .. v cs (dotud vždy lat) - do 1620 humanistická cs - pokud v cs - němčina - příznak nízkého stylu - latina, řečtina - vysoký styl - 1620-1775 barokní cs - odešla vysoká vrstva, vzdělanost odešla - spis. jazyk vys. stylu neměl uplatnění, prosté obyv. chce nízký styl - úpadek: spíš "fce spis jazyka omezeny" -> prameny nízkého stylu - 1775: založení 1. katedry cs ve vídni - od té doby nová čeština - do 1848: obrozenecká cs - 1848–1918: poobrozenecká cs, pak dělení na poloviny 20. století $3 Prameny - nejlepší souvislé prameny, ty ale kinda chybí -> doklady slov v cizojaz. textech - na vlastních jménech se dá hodně poznat (výskyty grafémů apod.), páč častý - archaické dialekty - čím dále od Prg, tím archaičtější - chybí-li zdroj, lze se mrknout do ostatních jazyků, které na náš zkoumaný jazyk měly vliv - celkem blbý je, že nevíme, jak st.č. zněla, nvm, co je citově zabarvené (třeba postposice), apod. - proto v rozborech "pravděpodobně, myslíme si, že, ..." $date 2014-10-06 09:10:59 $1 Pozdně praslovanské změny - umět ke zkoušce, oblíbené - cca 10. stol - kontrakce - vokál-intervok.J-vokál -> dlouhý vokál (ženojǫ -> ženǭ) - 1. vok rozhoduje o měkkosti výsl. slabiky - 2. vok. rozhoduje o kvalitě výsledného - některé npodlehly kontrakci: - oji ([i dojiti, kojiti]) - na švu ([i stája, chvoja, kupuji, kryji]), nešlo by to pak přiřadit k dekl typu - důsledek: obnovena korelace krátký-dlouhý vokál (k~í vzniklé vokály měly kvantitu pevně ustálenou) $2 Zánik a vokalisace jerů - lichý zaniká, sudý se vokalisuje - řada odzadu, musí být [b souvislá] - pokud jiný vokál -> počítá se znova - sudý jer -> [i e] - protože se jery začaly vyslovovat s e-ovým komponentem (v psl. to byl prostě neurčitý vokál) - domъčьkъ -> domček - domъčьka -> domečka - v cs vyrovnání na domeček-domečka, v sk domček-domčeku (ale nemůže to být každé jinak) - jery byly vytlačeny ze systému, protože neměly dlouhé protějšky - psl neměla ráda uzavřené slabiky, v pračeštině se opět objevují uzavřené slabiky a složitější souhls. skupiny $2 Výsledky - kontrakce - ustálení kontraktní složené deklinace (zaniklo [i jego] v dobre+jego -> dobrego) - vydělení 5. slov. třídy $1 Období pračeštiny - každý vokál má přední a zadní variantu - po měkké přední, po tvrdé zadní - konsonanty taky měkké tvrdé, krom čžš (jen měkké) a kgch (pouze tvrdé) $2 Pračeská depalatalisace - pouze u některých slov ? - tvrdý konsonant ztvrdí i palatalisovaný k. ve svém okolí, vznikne tvrdé okolí a ztvrdne i vokál (eh, bude z něj zadní) - funguje i obráceně (prjaťeľ -> přítel, prjaťel -> přátel (viz handout)) $2 A -> jať - v čechách a na moravě různý průběh - č - a se začalo nejdřív vyslovovat jako široké e - m - nedošlo ke sblížení ä a a, - kurva co? - čím víc na východ, tím míň přehlasovaných podob $2 H->CH - nemůžeme zařadit, páč se znělé ch psalo jako h, takže to nevíme $2 Staročeské asibilace, vznik ř - cca 13–14. stol - v ř každé měkké r - mohlo vzniknout i z rs $2 Hist. depalatalisace - vymezuje se na z. míry palat. daných kons. + stol. 13.: - v 1. fáz. kons. s menší mírou palatalisovanosti - působí to měkčící e a měkký jer C'V, C[` e]V + 14. stol.-vyšší míra - většinou ji působi vokál i - C[` i]V - podlehly nakonec skoro všehcny kons., buď ztvrdly nebo splynuly s tvrdými k., s výjimkou [b l] - zůstává v oposici měkký/tvrdý, splývá až v 15. století (asi) -> l střední - slovácí ľ a střední l, na moravě občas střední a Ł (tvrdé) $2 vývoj jatě - [` i]e vs. [` i]é - dvojí - krátký, dlouhý - něco se zápisem... - krátký jať - většinou ztráta jotace v průběhu depalatalisace - pokud po labiále, nezaniklo - věřit, běhat, pět - skupina bje - město - mňe (původně taky sk. mje ([i mjěsíc]), pak asimilace artikulace, sk. mje na mňe) - dlouhý jať - změna na diftong ie, pak monoftongisace na í (měra -> miera -> míra) $2 Y/I - zanikla oposice, protože nebyly oposice tvrdý-měkký konsonant $2 slabicné sonanty R, L - v původních psl. slovech se sonanty vyslovovaly s prův. vokály - ustalují střídní - za tvrdé sltvorné l -> střídn. lu - původně oposice délky a tvrdosti - kvalita v zaniká v 12. st., kvantita v 15. - zachovávají to jen některé dialekty $2 Pobočné sonanty - slova s těmito sonanty 1slabičné (výslovnost) - [i bratr] - materiály: obvykle veršové skladby - vývoj: - init posice v slově - jmám, jhráti - většinou odstraňovany - vedlejší vrcholem zvučnosti (ne samost. slabika) - složitější kons. skup - sedlka -> selka - jablko -> jabko - z neslabičné sonanty se stala slabičná - bratr -> bra-tr̥ - sedm -> sedum (vznikl skladný vok.) - sestr -> sester $date 2014-10-13 09:10:23 - staročeský přízvuk stejný jako v nové cs, na první slabice $1 Kvantita - velké proměny - snahy o vyrovnávání, různé proměny kvantity - kvantita se označovala velmi nedůsledně, nemáme moc představu, jak to vypadalo - pro prsl. příznačné krácení - 1. typ kvantity - ty, které nepodlehly krácení, dochovaly se až do st.cs - 2. náhradní dloužení - kde doslo k zániku jerů - nerozlišíme od novoakutové int. - 3. novoakutová intonace - - 4. sekundární dloužení - [i v óči] - zdloužení před souhl. - -> [i v uóči -> vůči] - [i v óbec -> vuóbec -> vůbec] - předložky se dřív často tiskly/psaly dohromady se jménem, kterému předcházely -> proto vznikaly tyhle složeniny - 5. kvantita kontrakcí $1 Přijetí konsonantu F - pv se vyslovovalo jako [f], ale foném nebyl - nejčastěji nahrazována za p, nebo b ([i firmare -> biřmovat] - za "i" bylo měkké r) - evangelická církev má novější terminologii - [i konfirmace], katolická si nechala starší termín - f se do cs dostává cca v 13. stol. - ovlivnilo vývoj hlásky [w] - v souč. cs [v] je labiodentální, ve st.cs. bylo bilabiální [i \[kreu\], \[prauda\]] - oposice w-f - nebylo to standardní, protoze jedna bilab. a druhý labiodent., proto se změnilo w na labiodent., aby bylo pro f lepším parťákem - tahle změna asi v 15. stol. $1 Prothese, hiát $2 Prothese - prot. v obecně v Čechách, dneska už všude a vyjádření expresivity - spis. cs. to odmítla, ale objevuje se v biblických překladech (Bible kralická už ho odmítá, ale čím nižší text, tím víc prot. v, v období baroka nejvíc) - ve starší cs. protetické h před "a" (halmara) - protetické j - období prsl. - est[, lat] vs. jest[, prsl] - agnus vs. jehně - im, iskra, iti $1 Změny v proudu řeči $2 Metathese likvid - [i gord -> grad -> hrad] (vs. gorod[, rus], kde naopak přidal hlásku) - [i breg -> břeh] (vs. bereg[, rus]) - přelom 8. a 9. stol., stěžejní odlišení východo- a západoslov. jazyků - ve st.cs. pár slov - [i inhed -> ihned] $2 Kontrakce - dva vokály a intervokalické j - ve st.cs. taky sporadická, ani nemusí být intervok. j - an, ana, ano - stará podoba zájm. on (z a on, a ona) $2 Synizese - jednoslabicna vyslovnost 2 po sobe jdoucích hlásek $2 Apokopa - uzavření poslední slabiky, která je otevřená (aby slova neměla vokalické zakončení) - kako -> kake -> kak - sěmo -> sěm $2 Artikulační asimilace - od 14. stol. - místa / způsobu artik. - dš->dč, chc->kt, ... - pokud je slovo ethymologicky neprůhledné, tak nastane asimilace, když je průhledné, zůstává psaní stejné - u dchoř->tchoř změna nevadila, u kde->gde z nějakého důvodu vadila, protože prý bychom ztratili pojem o původním tvoření (handout:pg6) $2 Vkladné hlásky - souhl. nebo samohlásky - občas vyslovujeme něco, co tam není: [i bizardní, tělestně, zrdcadlo] - stejný problém měli i oni, ale neměli Příručku, aby si to zkontrolovali $2 Disimilačn změny - šč -> šť (to pak při 2. depalat. na št [i šťkáti -> štkáti]), ždž -> žď - žďžár -> žďár - když w před bilabiálou, tak se změnila na u (u Prazě) $1 Vývoj fonologického systému v 15. stol - ó -> u̯o - [b rozvinutí labialisace] - posílená u-ová složka - ó musí být dlouhé - ý -> ej - ý -> divný znaky, zeptat se někoho... - území čech, východomor. a slezské nikoliv; střední mor. - ej se monoftogisovalo na é - ú -> ou - od ý->ej se liší v přijetí ve spis. jazyce (ou je přijato) - [i dobrý -> dobrou], dřív se psalo jako [i au/av/aw], 1849 reforma - do 15. stol. "přechodný vokál" - v init. pos. slova není dift., ale ú - v barokní cs. se dift-ce realisovala, ale bratrský pravopis měl jen "v" pro "u", nebylo jasné, jestli je to dlouhé nebo krátké, dift-ci podléhá jen dlouhé, proto se to v init. pos. slova nestalo - ó v hanackých dial-ech vzniklo sekundární dift-ací, není to původní (původní to mají na východ. moravě) - ie -> í - ie vzniklo z dlouhého jatě - 15.-16. stol. - pravopis na to působil kontraproduktivně, protože to "í" psal furt "ie" - u kopaničářů ho mají, ale dostal se tam znova kvůli severomaďarské kolonisaci - u̯o -> ú - duom -> dům - stól -> stu̯ol -> stůl (ale stolek) - úžení é -> í - v 16. stol - ne vždy výsledky nespisovné - po měkkých kons. úžení téměř vždy: - řéci -> říci - kamének/kamínek (obojí, protože to není měkký) - nejhůř se prosazovalo ve slabice é: zelé -> zelí, (oni) chválé -> chválí, většinou tomu pomáhalo přiřazení k existujícímu deklinačnímu paradigm. - v koncovkách to spis. jazyk nepřijal - dobrajego -> dobrígo -> dobrého -> dobrího (v rozboru by měla být zúžená podoba) - změna aj -> ej - 15. stol - v tautosylabickém postavení - [i najlepší -> nejlepší] - kvůli téhle změně se odvozené tvary od základů - [i hajný -> hejný], ale je to od [i hájit], kde to není v tautosylab. posici, tudíž se to zas vrátilo zpátky (stejně [i tajný]) - pravděpodobně to vyvolala změna ý -> ej - mělo se tendenci sloučit [i ej] vzniklé z [i ý] a to z [i aj] cvičení: - Ľubuša - výchozí: [b mǫdrajego] + kontrakce: → mǫdrégo - 10. stol. + denasalisace: múdrégo - 10.-11. stol + změna g→ɣ → múdréɣo - změna g -> h 1. fáze: znělé ch - 2. fáze: + ú -> au: maudréɣo + au -> ou: moudréɣo + ɣ -> h: moudrého + pak nespisovná moudrýho - 1‿ → ↘ ↗ ŋ ǁ ǀ ɱ ɣ ˈʺ r̥ l̥ m̥ u̯ r̭ ř̭ ʒ ʒ̆ ˀ ɘ ъ ь å ę ǫ ̯ ǭ ī ē