Historie

• česká dialektologie se rozvíjí v době nár. obrození
• Hus se obrací v úvodu své Postilly k rozdílům v mluvě

16. století

• v r. 1533 Námešťská gramatika

Jan Blahoslav

• překlad Bible, vycházel z Námešťské gramatiky (1533), udělal k ní commenty a přidal příklady překládání částí Bible → Gramatika česká
• latinsky, re-vydána 1990, subjektivní ("co je pěkné"), obsahuje dialekt (Praha)

• publikace: Richard Jeřábek. Počátky národopisu na Moravě. Strážnice: 1997.
• dvojjazyčně, protože většina dokumentů v němčině

19. století

• básnící sledují vesnickou mluvu pro svou tvorbu

Alois Vojtěch Šembera

• český jazykovědec a literární historik, profesor češtiny a české literatury na Stavovské akademii a Univerzitě v Olomouci a Vídeňské univerzitě, a také překladatel z němčiny[` [wiki]]
• přikládá dialektologii velkou váhu

Dílo

• 1864: Základové dialektologie českoslovanské
• "když zjistíme hranice dialektů, můžeme zjistit dávné kmeny"
• rukopisy
• první definování cs dialektologie jako vědy
• 1863: Mapa země moravské
• obrovská mapa všeho možného na Moravě a ve Slezsku
• ukázky Báseň loučení, bajka Slunce a stromy – převedeno uměle do nářečí

František Bartoš

• Šemberovův nástupce… asi
• zakladatel moravské dialektologie

Dílo

• 1886: Dialektologie moravská I.
• 1895: druhy svazek ↑
1. slovník věcný (jak se nazývají věci)
2. lexikon – řeč světácká (cirkusoví umělci)
• 1906: Dialektický slovník moravský
• pak umřel

Nepodstatná fakta

• dostalo se mu uznání už za života
• odešel na Těšínsko
• chtěl vydat nářeční slovník

František Štěpán Kott

• slovníkář, překlady z latiny
• dodatky k Bartošovu Dialektickému slovníku
• Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický
• 7svazkový slovník
• prý opsal Jungmana, ale má tam dodatky, takže dobrý
• i gramatické termíny (např. sufix a: nominativ feminina)

20. století

Bohuslav Havránek

• 1924: v Listech filologických – stať na téma, že cs dialektologie má dvě cesty:
• gramatický, lexikální popis
• sestavení nářečního popisu
• další stať – studie o cs nářečích
• 1934: Československá vlastivěda
• 3. svazek: česká nářečí
• nový ucelený moderní soupis českých dialektů a jejich rozbor
• H. byl strukturalista – projevuje se to
• obsažena z moravských nař. jen středomoravská, východomoravská v kapitole Nařečí slovenska od Václava Vážného

• 1924: Jak se naši škádlívali
• soupis pořekadel / posměšků na téma odlišností různých nářečích

WW2 a další vývoj

• během WW2 se dialektologové z XXX (??) komise sestavují závaznou podobu, jak přepisovat nářeční rysy – připravují výzkum pro Český jazykový atlas
• po WW2 korespondenční dotazníky do škol – otázky na nářeční jevy (gramatika)
• celkem úspěšné, neměly jednotnou podobu (pro j. Čechy jiná podoba než pro SČ, ZČ, …)
• v 50. letech slovníkové ankety, jednotný systém
• na jejcih základě výzkumná síť bodů pro altas, o od 60. letech na tom team dialektologů pracoval
• na konci 80. let připraven I. svazek, vyšel po 1989
• zásadní pro naše studium
• důležité; bude možná v testu

• nářečí pozvolna zanikají
• úsloví dokazují, že některé jevy byly nápadné a existovaly

Středomoravská nářeční skupina

• centrální podskupina
• jižní podskupina
• židlochovický, horský, znojemský typ
• západní podskupina
• zábřežský typ
• východní podskupina
• čuhácký typ

Prvky

• pécha, móka, dělajó
• 7členný vokal. systém (e, o dvakrát)
• raeba (ryba), saen (syn)
• úžení e→i (mlíko)

• v jižní sk.
• splynulo e/e, o/o
• prohodilo se u/o (kupec/kopec, tupení)

Východomoravská nářeční skupina

• severní (valašská)
• jižní (slovácká)
• západní
• klečský, dolský typ
• kopaničářská nářečí

Prvky

• původní monoftongy í,ý,ú – strýc, sítko, kútek
• oposice l-l (jedla), není úžení (mlíko)
• dlouhé é, ó před ň, j (hóňí)

-