Obsah

Zkratky

Zkratka	Význam
(???)	bůh ví, o daná věc byla
TTD	tradiční teritoriální dialekty
SJ	spisovný jazyk
ID	interdialekt

Random stuff

• hrubá chyba ve smyslu velká, stejně jako Hrubý Jeseník je ve skutečnosti prostě velkej
• stará moravština má vranu (Jan Blahoslav)
• má ruky jak žaba
• kalhoty/gatě od blata
• co by dup (dupl) / coby (jako) dup – [nesmysl] / cobydup
• chvíle: německý původ, slovansky "číla"
• bot – na moravě mužského rodu

• rozlišovat obecněčeský vs. obecně český

Rozdíly mezi českým a moravským nářečím

moravsky	česky / vysvětlení
čtvereček (čokolády)	kostička (čokolády)
připínáčky	rýsováčky (moravismus jako prase)
kachle (SZ)	peníze
pumlíč	míč
kostkový olej	olej ze semínek či pecek
střihavka	středočesky škvor
dobré ráno (-ý den – Brno)	dobré jitro
knedla, šiška (na východ od ř. Moravy)	knedlík

mezi ledovkou a náledím je meteorologicky vzato rozdíl, i nářečně ale ne

Organisace

• semestrální úkol
• vizte dále
• test
• několik (6-7) otázek, látka ze semináře

Seminární úkol – informace

• informátor
• jestli žije v té obci, zda v ní žil celý život
• jestli má nářeční znaky
• nejlepší nejstarší věková skupina
• lepší se s ním znát
• nahrávka nemusí být souvislý monolog
• nahrávat v tichém prostředí
• rozlišit
• pohlaví
• rok narození
• délka pobytu v obci
• odkud jsou jeho rodiče (jestli jsou ze stejné obce)
• témata
• na co to je
• proč to je
• katastrofy
• co se zralo a vubec tak
• nahrávka nikde nebude publikována, nemusí obsahovat jméno
• odevzdat týden před zápočtovým týdnem – opravíme vrácené (i s původní verzí)
• záznam chtít nebude, ten je jen pro nás)
• přepis záznamu – minimálně na půl strany, min. 900 znaků
• rámcový dialektologický rozbor
• co očekáváme
• čeho jsme se dočkali
• lexik. zásoba
• formy slov, …
• vycházet z Českého jazykového atlasu 6 (s dodatky)
• Bartoš, Jugman, slovník Fr. Štěp. Kotta, Encyklopedický slovník češtiny

Definice dialektu

• definice v Enc. slovníku češtiny
• dialekt (nářečí)
• je územně vymezený jazykový útvar
• je varieta jazyka / jazykový útvar / existenční útvar = jazyková struktura
• má charakt. rysy morf., syntaktické, slovotvorné a lexikální
• zakotven ve vztahu k jiným dialektům nár. jazyka na ose teritorální (proto TTD) a k jiným útvarům v ose nadnářeční (směřuje ke spisovnosti)
• dialekt většinou nespisovný, ale hranice není ostrá
• profesní mluva považována taky za dialekt ze sociologického hlediska, ale není to jazykový vrstva (??)

Dichotomie TTD vs. SJ a běžná mluva

• TTD jsou na "opačném pólu" než SJ
• TTD jsou strukturně propojeny (→ patří pod český jazyk)
• stratifikace – rozdělení na útvary národního jazyka
• nelze mluvit zároveň SJ a zároveň TTD

SJ

• uplatnění v komunikátech veřejných, oficiálních
• je závazný pro uživatele jazyka
• záleží na formě sdělení

TTD

• v komunikaci záleží na tom, co říkáme, ne tolik jak to říkáme
• sféra spontánní mluvené komunikace
• může být i psaný, ale nemá kodifikaci1
• územně vymezené, protože mluvčí isolováni od ostatních mluvčích

- nejvíce se rozvíjel po Bílé hoře, protože se lidé nemohli stěhovat → 17., 18. stol. se dovyvinuly dialekty vzniklé v 12. stol.
- dialekt rozrušován např. jazykem církve

Běžná mluva

• běžně mluvený jazyk
• podoba nár. jazyka užívaná v běžných každodenních situacích
• spontánní, ne- a polooficiální
• prostředky z SJ, z ID (interdialektu) i z TTD
• těžko definovatelný
• pouze podoba nár. jazyka sestavající z jevů, které si každý mluvčí volí sám
• může si volit prostředky i z cizích jazyků

Rozdíl mezi dialektem a běžnou mluvou

• běžná mluva není útvar jazyka, je to konkrétní použití jazyka u mluvčího, závislé na jeho idiolektu; mluvčí si vybírá slova z celého jazyka na základě svého původu, dlouhodobého pobytu, preferencí a podobně
• dialekt je jazykový útvar vymezený terotirálně a má definované charakteristické rysy
• důležité; bude v testu
• pokud to budeme mít blbě, tak letíme

Narušování dialektů

• aneb nivelisace dialektů – vzniká obecná čeština, což je ID
• při rozrušování dialektu se narušují formy dialektu a upevňují se vzory sousedních dialektů (obecně platné i pro celé jazyky)
• mizí exklusivní rysy jednotl. dialektů

Interdialekt

• v 19. stol. se začal vytv. nadnářeční útvar, ve 20. stol. se stabilisovat → obecná čeština je interdialekt (nadnářečí) – používá se na celém území
• obecná čeština = interdialekt, jenž se užívá na území Čech
• na Moravě nebyly podmínky k vytvoření ID (více správních celků) – dial. rozrůzněnost až do 2. pol. 20. stol.
• interdialekt existoval, ale hlavně ve městech (vyšší migrace obyvatelstva)
• interdialekty moravské: východomoravský, středomoravský, slezský (lašský)
• interdialekty působí na SJ, norma SJ odráží některé rysy interdialektu, aby uživatelům přišel přirozený

Historie dialektologie

• aby něco byla vědecká disc., musí mít
• cíle
• metody
• program
• česká dialektologie se rozvíjí v době nár. obrození
• Hus se obrací v úvodu své Postilly k rozdílům v mluvě

16. století

• v r. 1533 Námešťská gramatika
• Jan Blahoslav – překlad Bible, používal Námešťskou gram.
• vytvořil novou gramatiku podle sebe
• latinsky, vydání 1990 s cs přípisky
• určena pro representativní styl
• vytvořeno z dialektu okolí Prahy
• subjektivní ("co je pěkné…")

• publikace: Richard Jeřábek. Počátky národopisu na Moravě. Strážnice: 1997.
• dvojjazyčně, protože většina dokumentů v němčině

Poč. 19. století

• básnící sledují vesnickou mluvu pro svou tvorbu

Alois Vojtěch Šembera

• český jazykovědec a literární historik, profesor češtiny a české literatury na Stavovské akademii a Univerzitě v Olomouci a Vídeňské univerzitě, a také překladatel z němčiny [wiki]
• 1864: Základové dialektologie českoslovanské
• přikládá dialektologii velkou váhu
• "když zjistíme hranice dialektů, můžeme zjistit dávné kmeny"
• rukopisy
• první definování cs dialektologie jako vědy
• 1863: Mapa země moravské
• obrovská mapa všeho možného na Moravě a ve Slezsku
• ukázky Báseň loučení, bajka Slunce a stromy – převedeno uměle do nářečí

František Bartoš

• po Šemberovi
• zakladatel moravské dialektologie
• chtěl vydat nářeční slovník
• dostalo se mu uznání už za života
• odešel na Těšínsko
• 1886: Dialektologie moravská I.
• 1895: druhy svazek ↑
• obsaženy slovníky věcné (jak se nazývají věci)
• řeč světácká (cirkusoví umělci) – lexikon
• 1906: Dialektický slovník moravský
• pak Bartoš umřel

František Štěpán Kott

• slovníkář, překlady z latiny
• dodatky k Bartošovu Dialektickému slovníku
• Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický
• 7svazkový slovník
• prý opsal Jungmana, ale má tam dodatky, takže dobrý
• i gramatické termíny (např. sufix a: nominativ feminina)

Bohuslav Havránek

• 1924: v Listech filologických – stať na téma, že cs dialektologie má dvě cesty:
• gramatický, lexikální popis
• sestavení nářečního popisu
• další stať – studie o cs nářečích
• 1934: Československá vlastivěda
• 3. svazek: česká nářečí
• nový ucelený moderní soupis českých dialektů a jejich rozbor
• H. byl strukturalista – projevuje se to
• obsažena z moravských nař. jen středomoravská, východomoravská v kapitole Nařečí slovenska od Václava Vážného

2WW a další vývoj

• během WW2 se dialektologové z XXX (??) komise sestavují závaznou podobu, jak přepisovat nářeční rysy – připravují výzkum pro Český jazykový atlas
• po WW2 korespondenční dotazníky do škol – otázky na nářeční jevy (gramatika)
• celkem úspěšné, neměly jednotnou podobu (pro j. Čechy jiná podoba než pro SČ, ZČ, …)
• v 50. letech slovníkové ankety, jednotný systém
• na jejcih základě výzkumná síť bodů pro altas, o od 60. letech na tom team dialektologů pracoval
• na konci 80. let připraven I. svazek, vyšel po 1989
• zásadní pro naše studium
• důležité; bude možná v testu

• nářečí pozvolna zanikají
• úsloví dokazují, že některé jevy byly nápadné a existovaly

• 1924: Jak se naši škádlívali
• soupis pořekadel / posměšků na téma různých nářečích

Mapa dialektů

• 2číselné označení: města, 4čís.: vesnice
• v mapě nejsou sudety apod, protože bylo osídleno Němci a pak přesídleno – není nářečí, ale střetávání vlivů
• čárkovaná čára od Slavonic přes Jihlavu a tak – zemská hranice česko-moravská
• podobná u Jeseníku hranice moravsko-slezská

Dělení nářečí na mapě

• čísla podle mapy
• česká nářečí v užším smyslu
• nář. v Čechách a přilehlé části západní Moravy
• 1X: severovýchodočeská
• 2X: středočeská
• 3X, 4X: jihozápadočeská
• 3X: plzeňská
• 4X: jihočeská
• Příbram – má 2X
• 5X: českomoravská (Vysočina)
• 6X: středomoravská
• Třebíč má 5X, protože má výrazy shodné s českými
• 7X: východomoravská
• 8X: slezská
• nářečí česká, středomoravská, … – makroskupiny

• Branice – do 19. stol. nebyla provedena monoftongisace ie → í (viem, kuoň, buoh)
• map.445: do pol. 20. stol.: infinitivy na -ti

Struktura jazyka

• základní struktura jazyka a jeho vývoje – hláskosloví
• isoglosa – hranice mezi dialekty (teritoriálně podmíněnými)
• Saussure: "isoglosemantické linie"
• hranice dialektů se dělí na základě pračeských monoftongů *ý, *ú
• pýcha → pejcha
• česká a středomoravská nářečí, na východ ta změna nedošla, jen někde splynulo s jotou ('i')
• ve slezsku ztrácí vlivem polštiny oposici fonologické kvantity (→ zůstává jen krátká kv.)
• středomoravská nář.: znovu monoft. "ej" na "é" (pécha, stréc) – nikde jinde se to nestalo
• suprasegmenty či co (???)

Jevy charakteristické pro území moravské, aneb protiklady česko-moravské

Moravská krátkost

Morava	Čechy
blato	bláto
sila	síla
mucha1	moucha

1: kvantitativní, protože múcha se nejdřív zkrátila na "u" a diftongisace se neměla na čem realisovat (kdyby to bylo obráceně, tak existuje mocha, což neexistuje)

• některé infinitivy (dat, lhat, žrat, plut = plivat (plít bylo plút), zvracet – blut (blít))
• týká se pouze slov původně dvouslabičných (dnes už mohou být jednosl. – <[i>mak,>protože dřív makъ,>)
• nekdy to přesahuje teritoriálně i jinam (word-dependent) – skala (na královéhradecku)

Hlásková skupina šč

• šč je starší forma uchovaná v nářečích, tedy i na Moravě; v Čechách se přeměnila na šť
• šč vs. šť jde po východní hranici Čech, pětková nářečí už ho mají
• ješče, déšč

Hlásková skupina sh

• na Moravě regresivní asimilace – [zh]
• v Čechách progresivní asimilace – [sch]
• schořet / zhořet
• na shledanou – chová se atypicky, protože to říkají všichni stejně ([sch]) (?? sounds like obvious BS)

Výslovnost souhlásek neznělých před jedinečnými souhláskami

• podle spis. výslovnosti jsou před před jedinečnými souhl. neznělé
• Morava/Slezko: tag jez
• je i v jižních Čechách

Přehláska

• a → (ě) → e
• změna proběhla v Čechách a na Šumpersku (Morava)
• změna samohlásky vyvolané fonetickým okolím, ústí ve změnu kvalitativní
• týká pouze hlásky v morfologickém postavení (koncovka)
• a → e (kaša → kaše)

• u → i; ú → ó/í
• opět skoro pouze v koncovkách
• našu kašu × naši kaši
• v kořenech [břucho → břicho, kožuch → kožich]
• ve středomoravských, slezských nářečích zůstává "ú"
• na zbytku Moravy se předělalo na "ou", odtud pak "ó"
• v Čechách na "í"
• našu čepicu, oňi dělaj[ó|ú]

Další

• substantiva typu ječmen, týden a feminina -ost: příklon k měkkému dekl. typu stroj
• radosť, kosť, týdeň
• Morava, Slezko
• zachování životnosti
• mužská živ. adjektiva uchovávají oposici životnosti, v čechách nikolivěk
• staří muži (mor) / starý muži (č)
• u sloves i → u, í → ou
• chci → chcu, chtějí → chcou
• závaznost auxiliáru být v minulém čase
• Čechy: já tam byl, já přišel
• Morava: já jsem tam byl, já jsem přišel

Skupina nářečí východomoravských

• dříve "moravskoslovenská" / "slovenská nářečí na moravě"
• na map.7X

• zachované monoftongy
• uchováno původní nedift. ú, ý (strýc)
• nedochází k úžení – mléko → mlíko
• zachovalá kvantita – dlouhé samohlásky é, ó) před j, ň
• v mužském l-ovém příčestí (kde byl tvrdý jer) sekundární dloužení: (viďél, příšél, kupovál)
• oposice dvojího l
• střední l, tvrdé ł
• ł občas zní jako w (jedwa)
• jedla – v nespisovné cs přehla
• ł pravidlem v
• příčestích činných masc. unanim., fem., neutr.; (u masc. anim. je l)
• e.g. vyšeł, vyšły, vyšło… × vyšli
• základech slov mładý, słunko, …
• jedła × jedla – verbum × strom
• adjektivech složených směłý, małý

• reflexivum "sa" (bát sa)
• jinde není
• zakončení -om (dativ pl.) a -och (lokal pl.): chlapom, o chlapoch
• neexistuje protetická hláska "v"
• středomor. ji mají

Další dělení

• sever: valašská podsk.
• jih: slovácká podsk.
• kopaničářská nářečí
• dále kelečské, strojické a hranické nářečí

Jižní / slovácká podskupina

• od Svratky, Svitavy na východ: my zme, zbytek my sme
• děcko – morava, východní čechy; ekviv. dítě [unrelated?]

• Břeclav – ł se vyslovuje jako w (u): huava
• enom – odpadnutí náslovného "j"; jenom se chová úplně jinak
• potem – analogie podle ten
• palicu – od palica, to "u" je staré nepřehlasované u
• sufix -isko – jednak augmentativa, jednak nový význam (středisko) [unrelated?]
• názvy míst
• Morava: smetisko, strnisko
• Čechy: smetiště, strniště
• sa – pouze východomoravské nářečí;
• mněch – pytel ("pytel přes")
• tej (škutiny) – "ej" je sufix, ne diftong
• donést – nářeční věc, přinést/donést

• tej:
• partitivní význam genitivu

SJ	Stará čeština	Morava
ta	ta	.
té	té	tej
té	tej	tej
té	tej	tej

• koncovka převzata ze starého dativu a lokálu
• majú – není přehláska, je tam ú – východomoravská nář. sk.

Severní / valašská podskupina

• od jižní se liší tím, že se rozlišuje i/y (oposice tvrdé/měkké)
• mají tvrdé po měkkých kons., ž, č, š, ř, c, z, s [čystý] (prostě jako v ruštině)
• mají měkké retnice
• v cs nemáme, místo toho "pě", "bě", etc.
• původně měkký příznak, ten se pak transformoval na jotaci
• koncovka "ami" (ženami, chlapami, …)
• infinitivní "ť"

• ke zkoušce znát slovníky 20. století, základní kontury slovníků do 20. století

Nahrávka Halenkov

• ochmúlil – jenom ve valašsku, zachmuřit se
• strýca – valašsko, protože tvrdý i
• -a: ve spisovné cs přehláska a > e, tady nepřehlasované
• příjmení Skúpil, Dokúpil, .. – moravská příjmení

Nářečí kopaničářská

• na jihu, vyskytuje se v tzv. kopaničářských vesnicích v oblasti Moravské Kopanice
• infiltrace ze západního slovenska
• kopanice – terén vymycovaný za účelem kolonisace na jihovýchodní Moravě
• dělo se tak v 18. stol.

Hláskosloví

• obalované l vyslovované jako u̯
• nemají jať za v, m, p, občas n (veděl, mesto, nejaký, nekdo, …)
• nmají náslovné j – ako
• neexistencej ř
• skovat – celonárodní
• predal a prepil = předal a propil
• pro × pre – typický rozdíl cs × sk

Západní podskupina

Dolský typ

• mapa: 71x (?)
• západ od Moravy
• nemají "sa" (říkají "se") – byla vystavena středomoravským nářečím
• provedli diftongisaci (ne úplně, občas nadměrně) – pěknej, hlúpej, on vyskočej, počejtat
• ou × u: lúka, rouža, třejska, tvaroužky – naprosto mimo systém

K!!elečský typ

• mapa 704
• diftongisace jako v Dolských nář., ale zevrubněji hloupej, …
• velmi malé území

Karpatsko-salašnická kolonisace

• pastevci odkaďsi z karpat cestovali na sever
• jižní slované, albánie, maďarska, část slovensky, moravané, zastavil se na východomoravské bráně, odtud na SV (slezsko), pak hranice j. polska, sev. slovenska, zastavil se na ukrajině
• bryndza, koliba, cap (kozel) – původ v j. rumunštině
• sev. valašská podskupina – ovlivněné nářečí, protože se tam pěstovali ovce; předávali si terminologii o pastavectví

• karpatský jazykový atlas
• uzavřený projekt
• dialektogové všech zasažených jazyků

Jména related badatelů

• Antonín Vašek: Jazykové vlivy karpatsko-salašnické kolonisace, 1967
• Jaromír Bělič: Dolská nářečí na Moravě, 1954
• Jan Chloupek: Aspekty dialektu, 1971
• jihomoravská nářečí, …
• Věra Michálková: Studie o jihomoravské nářeční vědě
• později Lamprechtová
• deagentní věty
• František Svěrák: Nářečí na Břeclavsku a Dolním Pomoraví

Nářeční skupina slezská

• společně s východomoravskými mají
• oposici l (l × ł)
• oposici i (i × y)
• nemají měkké retnice, ale mň se předělalo na mj: [i [mjesto]]
• nemají diftongisaci – muka, pycha, stryc
• zanikla oposice kvantity
• změna ne → ňe: ňemocný, ňebyl
• na mapě od isoglosy 4 na sever
• nevíme, jestli ňekdo mají jako svůj dialekt nebo jestli to převzali či co
• 'y' po č, ř, ž
• infinitivní ť
• nemají enklitikon "mně" (mi to řekl)

• mama/máma, tata/táta – není výsledkem slezského krácení
• ve vokativu je nominativní koncovka (Eva, pocem)

Vnitřní dělení nář. slezských

1. slezskomoravská (lašská)
2. slezskopolská (zápodotěšínská)
3. mapa: dělí je linie 5D

Skupina nářeší slezskomoravských

• zachovaná palatalisace de, te
• i od Ostravy dolů
• v předstaročeském období všude d'e, d'e
• od linie 5A: buďeťe
• od 5B na sever: ďe, ťe se dál palatilisuje, asibilace (vniká sykavkový šum): budz'ec'e
• od 5C: 835, 836 (jablunkovský typ) a na Opavsku: přeměna na tupé sykavky: budžeče
• od 5D (slezkopolská): budźeće (polská palatalisace)
• všechno tohle se děje na každém ď, ť (takže ďeďina → džedžyna, ťicho → čycho apod.)
• dělo se tak i se s, z
• si/sě
• seno, zima → s'eno, z'ima; śeno, źyma; šeno, žyma

• pochylování
• jahoda, gen. pl.: jahod → jahúd / jahud
• lokál sg. se vyrovnava se instrulmentálem
• o tým dluhem stolem (tým dluhým stolem)
• příčinné bo

Dělení slezkomoravských

• podskupiny
• západní opavská (5C)
• východní ostravská
• od Ostravy směrem na jih
• jižní frenštátská
• pod 5B (Příbor a na jich)

Frenštátská podskupina

• syvy, zyma
• dostalo se tam 'y', protože proběhla depalatalisace
• typ "buďte"
• substantiva končící na s, z přecházejí k měkkému dekl. typu (hrůza → bez hrůze)
• evidentně občas mají vokálovou koncovku (paňimamo)
• výrazný přízvuk na penultimě (předposl. slabika)
• mají jdu k doktorovi, zatímco ostatní slezká mají jdu do doktora

Opavská podskupina

• kratkost
• nezúžené 'e'
• srdco, polo
• un, ona, ono
• šel tum mokrum cestum

Papír s kecáním

• kolňa, mlékárňa – "ňa" – sufix označující účelové prostory, české "na" je novotvar, "ňa" původní
• pod tum kulňum – koncové m od masc. subst.

Východní (ostravská) podskupina

• podobnost se slezkopolskými nářečími
• t', dz'
• á → o
• pora – pára ~ páry – pár
• před nosovými konsonanty
• o → u
• e → i/y
• honem → hunym
• úžení po měkkých konsonantech
• mliko, zeli
• utéci → učéc' → učec' → učic'
• příčinné "bo"
• 1. osoba příč. min.
• morava ne: já přinesl (musí být jsem), ale tady ano
• 1. os.
• joh byl u kuchyně (anal. dals mi to)
• sg. i pl.
• do pola – a: starý nepřehlasovaný stav
• do frunte – e: nejspíš tvrdé "y", tak tvrdé, že to vysloví jako "e"
• v polu – původně v poli (strsl.) – proniklo to z tvaru dativu (prý častý synkr. dativ-lokal)
• průvodní vokál u slabikotvorného r
• hyrněc, hyrbatý, kyrk

• ukázka: hornoostravický typ
• u frýdku-místku

Slezkopolská skupina

• typ ro, lo
• krova, glova (kráva, hlava)
• typ g: cs narozdíl od pl provedla ve 12. stol. g → h
• noga → noha

-

• ruka: renka/rynka, acus: rynke //wat? asi jsem mimo
• dispalatalisace
• krátké staré hlásky se mění v "a"/"o" před d, t, n
• jodla (jídla)
• měli takum starum stodole – původně stodolen, to se kamsi ztratilo
• žodyn – žádyn – žáden (jmenný tvar)

Lidé a publikace

• Arnošt Lamprecht
• Středoopavské nářečí, Praha: 1953
• Slovník středoopavského nářečí, 1963
• rodák od Opavy
• Jan Balhar
• Skladba lašských nářečí
• František Horečka
• Nářečí na frenštátsku, 1941
• jeho syn doplnil v r. 2011: František a Mojmír Horečka: Tak mluvíme pod Radhoštěm
• Adolf Kellner
• Štramberské nářečí, 1939
• vzor jak se píše popis nářečí
• Východolašská nářečí
• slezkoposlká nář.
• 2 díly, 1. struktura nář. 1946, 2. slovník, 1949

2014-04-15 11:06:34

Velikonoce

• st.č velka noc (jmenné adj.) – noc vzkříšení
• někde jinde
• v souč. plurale tantum, protože označuje celé období

Etymologie

• proč Velikonoce:
• noc ~ noce – jen v nářečích;
• velikonoce – podle slova Vánoce
• Vánoce – taky noc
• část je kalk z němčiny 10. století: wíhn-nacht → weinachten (svatá noc), začalo se brát jako plurál
• prsl.: koncovka -en → brano jako zadní nosovka ǫ, nacht se přeložilo jako noc – nocǫ, wihn → vę (přední nosovka) (prostě viz hláskový vývoj)
• etymologii slova Vánoce odhalil Václav Mareš, slavistika ve Vídni od konce 70. let
• šmigrust – smeckosten (osten ~ velikonoce)

Pomlázka

• pomladit
• pamihod(a) – nejasná etymologie
• žila – moravská krátkost, na brněnsku je taky krátká → celoplošné kráceni
• žila – býčí žíla (býkovec)
• kyčka – něco upleteného, kytka
• dynovačka – polština
• dynovač – šlehat, vyjednávat smlouvu (st.pl) – od něm. dingen (zjednávat), protože na Velikonoce se uzavíraly nové pracovní smlouvy

Hradiště, východní českopolská podskupina, 5D

• silný vliv polštiny
• neexistuje hláska h, nahrazuje ji g
• noha → noga
• hodně měkkých souhlásek
• p'eć místo péci
• před e uchovává měkkost
• k'i, g'i, ch'i
• reflexy po starých nosových samohláskách
• cs. ruka – dřív renka, souč. rinka
• 4. pád fem.:
• stodola → stodole, protože v pl. stodolę (ę se nasalisovalo, zůstala jen 1. složka nosovky)
• nocujou → nocujo (protože nocujǫ)
• dispalatalisace
• śostra, śano, vyloz
• e → o, a před tvrdými hl. d, t, n, s, z, r, l

Lidé, publikace

• viz 2014-04-08

Nářeční skupina středomoravská (6)

• makroskupina
• od českých nář. se oddělila novou středomoravskou monoftongisací
• mouka → móka, pejcha → pécha

vnitřní členění

• (založeno na vokalickém systému – na zákl. vývoje krátkých vokálů)
• pův. pr.cs. 'y' a 'u' (ryby, budu)
• y → e (re̮ ba, se̮ n)
• místo měkkého 'i' po 'l'
• dělávale̮
• sedmičlenný vokalický systém:

i            u
  e        o
    ^e    ^o
      a

• e̮ – široké e, o̮ – široké o̬
• zdál se mi sen / narodil se mi se̮ n
• venku zpívá kos / dostal jsem ko̮ s chleba
• dvě e, o – ne všude zachována
• 2A: centrální podskupina střed.mor. nář
• zachován systém dvou a, e
• centrum Prostějov, Olomouc, možná Boskovice
• přehláska a → e boskovice a já nevim co ještě někde na severozápadě, centrální podskupina
• neexistuje oposice kvantity – nemá nic společného s moravskou krátkostí
• kvitko, ruža, bez vlasu…
• týká se jiných slov: kuň
• platí ještě pro JZ od Brna (Třebíč)
• protetické v – velmi rozšířené – až za brno, nad lipník nad bečvou
• zi, si, ci, ři, li … – 'i' se změnilo v široké 'e'
• 2B: jižní podskupina stř.m. nář.
• široké e splynulo s původním
• 2C:
• změna evidována jen v koncovkách (konc. se víc udržují)

vyndu, přindu, … – prý vysvětleno na druhé skupině

• úkol místo chybějící hodiny 6. 5.
• Český jazykový atlas – dodatky
• pg 344 – kapitola českého národního jazyka – prostudovat nářečí v Čechách (344-346)

• protetické h
• hučitel, hodělal (udělal), …
• slova, co končí na s, z, l přecházejí od vz. žena k nůše
• billa → bille

Jižní středomoravská podskupina

• na části jen krátké y, u (ale v Brně dlouhé)
• typická svými podtypy
• typ horský (map.633-636), S,SV od brna, Tišnovsko
• typ židlochovický
• typ znojemský

Typ horský

• po splynutí širokého e, o se vyměnily v základech slov u, o
• kupec, kopec, tupení, putřeba
• protetické h
• obě kvantity
• i tam, kde nemá být – dloužení v příčestí
• změna i → e
• decki

Typ židlochovický

• obecné rysy středomoravské
• prot. h, e → i
• splynulo ó, á do ^ao (á s kroužkem dole)
• chcela, chcet – od chcu (nejen tady)
• přinda
• ustrnulý přechodník divně utvořený od dokonavého slovesa (rozpor vidu a rodu)
• typické pro stř. m. – vynda, přinda, vdaja sa, … – ustrnulý přechodník, nemodifikuje se podle rodu
• vznikla z něj adverbia – udělal to v leža → leže
• dřív se přechodníky mohly vázat i k jiným větným členům než podmětu – koukaje z okna kopla ho kráva

Typ znojemský

• map 614, 612, 610, 615
• vyznačuje se redukcí měkkého i na šva
• ťicho → ťəcho, ňit → ňəť (hňəť)

(ukázka není)
2014-04-29 09:17:12

Literatura ke středomoravským nářečím

• František Kopečný, Nářečí Určic a okolí, 1957
• indoevropeista, syntaktik
• Alois Gregor, Slovník nářečí slavkovsko-bučovického, 1959
• František Svěrák, Boskovické nářečí, 1941
• Milena Šipková, Skladba mluvených projevů; syntax hanáckých nářečí
• důležité, průkopnické a průlomové
• sytntax obecně mluvenostní, obecné – bez ohledu na regiony plus specifikum nař. středomoravských
• za svobodna Greplová
• Marie Krčmová, Běžně mluvený jazyk v Brně, 198[1|3]
• navázala na dřívější brněnskou mluvu, ne na Hantec
• čistě nářeční, městská mluva

podskupiny k centrálním stř.mor. nářečím na západě a východ

• západ
• sever zábřežský, na jihu kunštátsko-budějovický
• sever má některé společné rysy s čechami
• schoda, schořet, von nes
• jih
• rybe (místo rebe), budo (místo bodo)
• východ
• sever: kojetínsko-přerovský
• společné znaky s valašskými nář.
• oposice l, oposice y, přízvuk na předposl. slabice
• jih: slavkovsko-bučovický
• necharakteristcký – nemá rebo, rybo (má rybu) a tyhle změny prostě vůbec nemá
• na východ od prostějova oblas SV→JV od Prostějova – nářečí typu čucháckého
• m.669-673
• čuhácká, protože oni ne čóhajó, ale oni čuhajó (strýc, múka) – protože se to zúžilo

[konec sk. středomoravské]

Čechy

• rozdíly od mor. nář
• asimilace, shoda, přehlásky, protetické v, minulý čas (chybějící auxiliár a příčestí bez l),
• akusativ sg. zájmena "ona": jí (morava má ju)

Dělení

• severovychodoceska
• jihozapado-
• západní
• jižní
• …

Severovýchodočeská nářečí

• hláska v mezi souhláskami a na konci se vyslovuje jako [i [u̯]] (u s obloučkem pod, stejně jako pro obalované l)
• vytváří hyperkorekci
• louka bez lovek (protoze si myslí, že lou̯ka)
• boruka, protoze boruu̯ka
• oposice l
• u̯žice = lžíce, protože łžíce
• vrdlouhat = silně lhát
• kompositum vrdlo-uhat,
• u̯hat (od łhát)
• vrdlo od hrdlo, protože odpadá náslovné h (typické pro s.v. nář.)
• krátké a, protože nejasná ethymologie a v té oblasti občas krátké a obecně
• ch, h másto v
• před neznělou ch, před znělou h
• bydlí ch praze, bydlí h brně
• dn → nn
• jednou → jennou, žádnej → žánnej
• občas kinda hyperkorekce: kamenný → kamennej (řeknou dvě n), coz občas vede k kamednej, pak i dřevěnnej → dřevědnej, Anna → Adna
• dl → ll, l
• [i vona sedla → vona [sella|sela]]

Morfologie

• instr. sg. fem. měkkých (duše, růže, kost, píseň) – konc. ej
• růžej, z prácej, vykládanej perletěj
• dat. a lok. – konc. oj
• dám to sousedoj
• od sousedovi, "v" bylo mezi vokály a tak se nějak předělalo na oj
• pád. synkretismus nominativ-akusativ
• viděl jsem vojáci
• konc. -ej v 3. os. pl.
• prosej, sázej, trpěj, …
• nedůsledné nerozlišování kvantity u
• svuj

Podtypy

• m.106, m.107 – typ podještědský
• m.101-105, m110 – typ podkrkonošský
• infinitivní ť, průvodní "e" u "l", "r" – pelnej, kerk
• typ petácký (litomyšlsko)
• podle pet, bežet, vedět, mesto

Literatura

• Luděk Bachmann, Nářečí na Vysokomýtsku, 2001
• Jarmila Bachmannová, Podkrkonošský slovník, 1998
• Quido Hodura, Nářečí na Litomyšlsku, 1940

Nářeší středočeská

• charakt. tím, že nemají téměř žádné nář. rysy
• zasahuje ze severu zkrác. u, i a zrou̯na
• z jihu helejte, …

• jejich vlástní:
• slovesa 3. os. pluralu
• proseji, sázeji, trpěji
• deklinace složených adjektiv
• bez dobreho koně, dobremu, dobrem
• podle zájmena náš
• především v západní části
• deklinace posesivních adjektiv
• bydlí na jiráskové
• v nom. a akus. bývá uchován, ale tady ne: votcovej klobouk, viděl jsem matčinou kamarádku

• Pavel Jančák, Český jazyk na přelomu tisíceletí, František Daneš, ed.
• Jana Jančáková, Běžná mluva na Příbramsku

Nářeční skupina západojihočeská

• dohromady, páč pár jevů je společných pro celý
• neexistuje ej po c, z, .. važně?
• sítko, cítit,
• 3. os. plur.
• chtí, prosí, trpí, sází, …
• privl. adjektiva
• otcovo klobouk, otcovo zahrada, matčino sukně…
• vyrovnání podle jeho
• kde má variantu hde
• hláska g nahrazena k
• kuláš, kuma, …

Západní úsek

• Plzeň a okolí
• nahrávka z Chodska
• ukázka Postřekov, typ chodsko-domažlický
• m.301-310
• zdloužené a místo spisovného (^á – dlouhé á a umlautem)
• múka, búřka od móka/moukz
• "d" mezi vokály se mění na "r"
• děrek (dědek), storola (stodola)
• "ě" → "í" v příčestích minulých
• míl (měl), běžíl (běžel)

Jihočeský úsek

• m.4X
• charakterisktiky
• j.č. disimilace (snaha rozlišit dvě podobné foneticky hlásky)
• bez sebe → bej sebe
• učeš se → učej se
• řekl to babičce → … babijce
• heleďte → helejte
• neblážni, vodpušť, neježdi, …
• nedostatečná výslovnost diftongu ou, ej

• ukázka z okrajového typu doudlebského
• jako jediny nemá protetické v
• [babjička] (u labiál j)
• k tej dobrej – jedine jihočech

• Jaroslav Voráč, Česká nářečí jihozápadní, 1956
• Zbyněk Holub, Lexikon nejjižnějšího úseku českých nářečí, 2003
• z Doudlebska

• ukázka Rohozná
• mají moravskou krátkost a proste zkombinované věci od mor. i čech. nářečí

• Slavomír Utešený, Nářečí přechodného pásu česko-moravského

[přesunout na obecné rozdíly Čechy-Morava]

• skupina -nsk- v Čechách [-nck-]
• též s -ct-, ale obráeně: Morava jedenást
• lepčí, Morava lepší

[konec k sekce přesunutí]