nejprve tvorba slovníků
ve starověku, když si uvědomili, že potřebujou používat převod mezi jazykem
od té chvíle trochu lexikologie, páč zjistili, že významy nejsou 1:1
jinak většinou gramatika, teoreticky zajímal lexikon akorát filosofii (pojmy, …)
i v 19. stol. se lexikon pomíjí – hlavně se hledala souvislost mezi jazyky a to se dokazovalo na hláskových změnách

zajímalo to jen dialektology a něco něco

Strukturalismus

pak strukturalismus – zaměřil se na strukturu, (především ta průhledná – gramatika, fonologie, morfologie (ta je pravidelná))

rozsah lexika strukturalismus nebyl schopen uchopit

struktura lexikonu je značně diskutabilní
pokusil se popsat sémantiku všech slov přes nějaké stavební prvky

komponentová / sémová analysa

2. pol. 20. stol.

vrchol 80. léta

ve středo- a východní evropě – komplexní lexikologie
Filipec

ke konci 20. stol. se od komplex. pohledu ustupuje, protože není jasné, jestli to jde teoreticky zvládnout

nyní se zase řeší gramatika (generativní gramatika (hranice slovníku), kognitivní s. – jak se vnímájí slova a tak)

₋ Čermák – Kompendium o lexikologii: starší pohled, hrdinský čin, že si to troufl vydat v dnešní době

Dělení lexikologie

dělení dle Saussure

synchronní – současný lexikon
diachronní – starý lexikon

sémasiologie

od formy k významu
dané slovo má nějaké významy v normální češtině, pak jiné v nářečích, a tak – 1 forma ~ různé významy
lexikální sémantika – významy slov?
sleduje se 1 slovo nebo celé kategorie, …

onomasiologie

od významu k formě
jak se říká tomu a tomu?
např. slovník synonym, thesaury, …

Subdisciplíny lexikologie

slovotvorba

zkoumá formující slovotvorné prosředky, jež má cs k tomu, aby vyjádřila obsah

ethymologie

zabývá se pouze původem a původními formami slov

fraseologie
terminologie

termín musí být jednoznačný, pevně definovaný, … – systémovost, přesnost, jednoznačnost

onomastika

parasystém proprií (prostě jsou divný)

lexikografie

mainly praktická
nauka o tvorbě (a tvorba) slovníků
prolínání s filosofií a logikou

anthropolingvistika a podobné – myšlení se zřejmě neobejde bez jazyka – zkoumání, jak se slova ukládají, vyvolávají, jak se ukládají významy slov, …
determinismus – myšlení se odvíjí od mateřského jazyka

Slovní zásoba

ustálené jednotky, jež společenství užívá
centrum lexikonu
synchronní češtiná má řádově statisíce jednotek typu jedno slovo (odhady se různí)

Jádro sl. zásoby

centrum

nejfrekventovanější slovní zásoba
slova, jež označují nejběžnější potřeby/jevy (nebo pomocná)

glottochronologie

porovnáváním slov se zjistí, že jsou si jazyky nějak příbuzné (vzdálenost závisí na čase)
dokáže spočítat v jakém momentě dva jazyky ještě byly společné
srovnává prvky jádra, páč se mění nejpomaleji

Proč se mění slovní zásoba

vlivy cizích jazyků

móda, okupace, …

pojmenovat něco, co jsme neměli pojmenovaného

nový jev nebo nové chápání už pojmenovaného jevu

slangy

specifický slovník
tvoří se, protože identifikační prvek (spojovací, odlišovací od jiných)
jazyková hra, synonymní hra

argot

snaha, aby ostatní nerozuměli

okasionalismy

rodinná slova

pro existující obsah nová forma

emoční sféra

vytvořit neohrané slovo

publicistika

něco, co zaujme (krátkodobě)

opositnost pojmů

velmi silný, snaha, aby se oposita tvořila stejně
ve st. češtine: chudnout – bohatět
v nové: chudnout – bohatnout

lidová etymologie

snaha o najít průhlednost, mylná etymol. → přetvoření slova
koniklec – původně poniklec od poniknúti (od sklánět hlavu)
hrozinky – hyperkorekce, protože si myslí, že to je od hroznů
mateřídouška – kalk – mateřie dúška (matčina duše), měnilo se na dech a tak

Způsoby rozšiřování slovní zásoby

Přejímání jednotek z cizího jazyka

dnes především z eng
provede se adaptace (pravopis, morfologie)

Adaptace

cs je flexivní, takže se to musí ohybat – přidá se sufix, který se ohýbá
slovesa většinou ke 3. třídě slovesné
posouvá se význam

Napodobování formy – kalkování

kalkování – české prostředky napodobí cizí vzor (buď stuktura (slovotvorný kalk), sémantický kalk)
im Bilde sein ~ být v obraze
běžný účet – z italského conto corrente

Tvoření nových slov

ze stavebních prvků, které máme
ne moc časté

Derivace

od existujícího slova
v cs hojně používáno
prefixace
sufixace
konverse

odvozování koncovkové, mění se pouze koncovky
list → listí

kombinace

prefixálně-sufixální
prefixově-konversní

postfix

úplně na konci, k hotovému tvaru (kdosi)

interfix

velkoměsto

infix

mal-il-inký

mutace

nové slovo má jiný význam, než původní, slovní druh se může a nemusí měnit
jídlo → jídelna
jména činitelská, konatelská, prostředková, místní, …

transposice

změní se slovní druh, ale lex. význam zůstane
názvy vlastností, jména dějová
srdečný → srdečnost

modifikace

přidávání příznaku k základovému slovu, jde jen o obměnu
deminutiva, augmentativa, (im)perfektivisace, odvozování názvů mláďat, …
blbec → blbeček

Skládání

skládání z cizích nebo českých prvků
taky časté

Abreviace

zkrátí se slovo a je normálně ohýbáno
odpadkový koš → odpaďák – spíš derivace
morfologie → morfa

Fraseologický vznik

anomální kombinací existujících forem, ustálením vznikne nový význam (slepá ulička)

význam odlišný od konjunkce významů, není kombinací původních významů → výsledek se musíme naučit

Metonymické přenesení

aka sémantická derivace
koruna (na hlavě) → koruna (peníz)

Lexikalisace

základem (aktuálních) slovníků jazyka jsou hotová slova a modely, podle nichž lze tvořit nová slova (talár → talárovna (ale mohla by být i talárnice (jako márnice)))
vzniká možné slovo, pak se lexikalisuje (ze širšiho potenciálního významu se specifikuje na nějaký určitý – ten se musíme naučit)

i ve slovotvorbě můžou být nepravidelné procesy

sekundární slovotvorné procesy

analogie

hamburger → cheeseburger, alcoholic → workoholic – chybné rozložení (už v eng) slov, vznikají nová podle toho (jablkoholik)

historická modifikace

slovo se hláskovými změnami mění, začne být neprůhledné… lidová ethymologie

Univerbisace

vytváření jednoslovného pojmenování pro nějaký jev

Motivace, fundace, etc.

Motivace

slova bez jasného původu (les, být) jsou značková (nemotivovaná, základová) a jsou motivujícími slovy pro slova motivovaná (popisná, nově utvořená), např. zvonice, domeček

Fundace

slovo fundované je podmíněno slovem fundujícím, původním
slovo fundující je součástí slova fundovaného
slovotvorná řada

n-té slovo je fundujícím pro n+1-té slovo
dům – domek – domeček – domečkový

slovotvorný svazek

slova fundovaná z téhož fungujícího
dům: domový, domovník, domovní

slovotvorná čeleď/hnízdo ověřit

slova se stejným kořenem
příklad?

Slovo

je nosné
slovo × termín

termín je přesně významově definován
běžná slova nikoliv (jsou významově vágní)

slovo "slovo" – všechny indoevr. jazyky to mají a celkem brzo, tahle abstrakce se objevuje, když je nutno popisovat rituály (mluvit o jazyce v nich)

Sestra by chtěla jít do autoškoly.

všichni se shodnem na 6 slovech → musíme mít společná kritéria

grafická zkušenost s hranicemi slov

definice slova

je autonomní
je nepřerušitelné (do něj nejde nic vložit)
přemístitelné (když je volný slovosled)
nic z toho neplatí 100% → slovo není vhodné jako termín, takže to je intuitivně vymezené slovo

vhodnější: lexém

Grafické slovo

grafika říká, že slovo je to, co je ohraničeno bílými znaky (v jazycích s latinkou, azbukou atd.)
většina jazyků světa (no, spíš indoevropských) se shodne na podobných kritéria
ale některé jazyky se na tom neshodnou (не знаю / neznám)
když někdo málo píše/čte, má problém s hranicemi slov

Odvozování grafické delimitace slov

grafika musí být odvozena z mluvené řeči
většina grafických mezer v cs = hlavní slovní přízvuk
problém: klitika

trvalé: nikdy nenesou přízvuk
předložky před 1slabičnými slovy přejímají přízvuk – 'dolesa

když potřebujeme udělat nádech, tak ho uděláme v místě mezery (podle přízvuků většinou)

u autosémantik se to určuje tak nějak samo
synsémantika organisují větu, je u nich problém

Lexém

émická jednotka fonému, morfému

SCS "émický": "popis (označení) vycházející přímo z kategorií a představ aktérů jednání, příslušníků daného společenství, z jejich vlastního chápání a rozlišování"
é~ jednotka je abstraktní

lexém je abstraktní, formálně významová jednotka, u ohebných slov nadřazená všem gramaticky funkčním tvarům (celému paradigmatu)
absolutní abstrakce
textový typ: možnost, taky abstrakce (type) -- WHAT?
exemplář: konkretisace typu (token)
lexikální jednotka – synonymum s lexémem

definice lexému – Polák: Taková minimální posloupnost fonémů nebo grafémů, která má globální význam (jako celek) nedělitelný na menší smysluplné posloupnosti, které by byly členy otevřených substitučních tříd.
definice frazému Čermák: Ustálená anomální kombinace dvou či více prvků, z nichž alespoň jeden je v dané funkci členem extrémně omezeného uzavřeného paradigmatu (třídy).

Lexikální jednotky

bílý dům

2 nebo 1 lex. jednotka?
Bílý dům jako sídlo US presidenta

nedělitelné, jednoprvková třída
*rozhodl o tom bělostný dům

bílý dům na louce

otevřená třída
lze nahradit čímkoliv, co je na té úrovni → zelený dům
je to segmentovatelné

Onomasiologie lexikální

obecná teorie pojmenování
sleduje problematiku pojmenovacího aktu (situace, kdy něco pojmenováváme), mj. zkoumá na základě jakých motivací, jakými postupy a s využitím jakých prostředků jsou v daném jazyce pojmenovávány obsahy
zkoumá postupy při vytváření nových slov (metafora, rozšíření významu, kombinatorika slov) a prostředky k tomu užité (derivace, abreviace, sufixy…)
Vilém Mathesius: užívání jazyka spočívá ve 2 kombinujících se aktech – pojmenovacím – slova, usouvztažňovacím – dáváme slova do vět, gramatika

v centru pojmenovávacího aktu stojí autosémantika
v centru usouvztažňovacího aktu stojí gramatické kategorie

Pojmenování – nominace

2 významy:

přiřazování jazykové formy k obsahu (pojmenovací akt); záležitost daného okamžiku
výsledek aktu, matérie užívaná k pojmenování

jádrem lexik. onomasiologie jsou pojmové, pojmenovací slovní druhy – evidentně autosémantika teda…
jádrem jádra ↑ jsou utvořená slova a derivace
Čermák: i věci, které mají organisační fce – synsémantika – mají obsah [??]

Velký pes honí malou kočku

pes, kočka, honit
velký, malý – statické příznaky
kdybychom neměli gramatiku, nevíme, co z nich je velký/malý
gramatické prostř. dodávají taky kdy se to dělo, zda je to reálné, apod. – nic neusouvztažňují, zakotvují do reality → víceméně pojmenovávací fce

Velký pes honí na louce malou kočku.

lexikální pojmenovací kategorie

velký, pes, honit, louka, malý, kočka

gramatické pojmenovací kategorie

velký

přebírá kategorie od pes

pes

rod: není gram., ježto ho taháme ze slovníku, spojeno s lex. významem
singulár (je jeden)

honit

presens, indikativ (reálný děj), imperfektivum

louka

kočka

tektogramatická (hloubková) rovina

někdo honí někoho
velký, malý – restriktivní přívlastek
kde (na louce) – okolnost

              predikát
               [honí] ____________
              /      \            \
           agens      patiens    kde
           [pes]      [kočku]   [na louce]
            |            |
   restrikt. přívl.   restrikt. přívl.
        [velký]        [malá]

pojmenování a základní usouvztažnění prý probíhá najednou (tvrdí kdosi)

Daneš – dělí usouvztažňovací gram. prostředky na

syntaktický závazné – vychází z predikátu / celkové stavby věty (základní syntax věty)

někdo, nominativ

syntaktakticky závisle proměnné

blah blah blah totally lost

src: Slovo a slovesnost, F. Daneš

lexémy s morfologickými kategoriemi syntakticky vázanými
lexémy s morfologickými kategoriemi syntakticky nezávisle proměnnými
lexémy s morfologickými kategoriemi syntakticky závisle proměnnými
lexémy bez morfologických paradigmatických kategorií.

V hlavních rolích

Mathesius se zabýval lexikalisací ve vztahu k onomasiologii

značková a popisná slova

značková slova – nelze z formy vyčíst nic
jakmile z možné slovo dostane do lexikonu, už není úplně vysvětlitelné → každá jednotka, co se dostane do lexikonu, se stává částečně značkovou

Miloš Dokulil – pojmenování ve vztahu k derivaci

báze a příznak

každé motivované (fundované) slovo má pojmovou bázi (určitá třída jevu) a pojmový příznak (to, co je odlišujícím znakem od jiných jevů této třídy)
provazolezec – báze: osoba; příznak: leze po provaze

jídelna, ložnice – báze: místo (místnost); příznak: místnost, kde se jí, leží

fundace – vztah mezi novým slove a formou původního
mutace, modifikace, transposice – kdyžtak v encyklopedickém sl. češtiny

Význam (sémantika)

zajímá laika, je velmi důležitý
lingvistika se významem donedávna moc nezabývala, protoze je neuchopitelný (forma ano)

je subjektivní, jsme odkázání jen na náš mozek, což je nahovno

lingvistika při formování pohledu na sémantiku čerpá z filosofie
logická analysa přirozeného jazyka (NL) – lingvisti kritisují NL pro sém. vágnost (polysémie, …) → snaží se jej desambiguovat
http://en.wikipedia.org/wiki/Bertrand_Russell Bertrand Russel

logik, pfylozof, matematik (e.g. Russellův paradox)

Přístupy k popisování významu – mentalisté a kontextualisté a jejich flamewar

americký deskriptivismus (nezávislá paralela strukturalismu) zkoumá formu, význam úplně stranou, prý ho nelze popsat

behaviorismus – psychologický směr, snaží se zavést objektivitu v psychologii
"můžeme zkoumat jen pozorovatelné chování", lze ho popisovat jen tím, co to chování vyvolalo a co bylo následkem: stimul, reakce
zbytek je černá díra
kontextualismus: význam výrazu lze poznat jen z toho, v jaké situaci byl vysloven

mentalisté – Chomský a spol.
flamewar:

kontextualisté: aby se význam dal objektivně zkoumat, bylo by nutno znát všechny kontexty, cože je nemožné → nelze zkoumat význam
mentalisté: jsme schopni výrazy používat, pročež introspekcí jsme schopni zkoumat tu černou díru, které říkáme mozek (/mysl)
kontextualisté: lidé ale evidentně nemají přesně vyhraněné významy (bolest, …)
mentalisté: když se na něčem shodne většina mluvčích, pak je to objektivní, i když je to info vytažené z individuální černé skříňky, so fuck you and go home, n00bz.

analytická pravdivost – kdo nemá rodiče, je sirotek – ano

lze rozhodnout pouze na základě znalosti významu slov [ověřit definici]

syntetická pravdivost – pracuje se znalostmi reality, nutno mít zkušenost se světem – všichni lidé jsou menší než tři metry – nelze rozhodnout

rozhodnutí na základě zkušeností s lidmi, nemáme znalost, že by existovali 3m lidé, ale nevyplývá to z jazyka, výpověď není omezena na náš svět, nemáme perfektní znalost našeho světa etc.
když řeknu "je to nepravda", je to syntetická pravdivost
Procházka si ukousl nos – a co když má prothesu? [wtf?]

Immanuel Kant, Kritika čistého rozumu

Zkoumání významu v jazyce

Aristoteles

logická/klasická klasifikace

genus proximum

nadřazený význam (candát je ryba)

diferencia specifica

diferenční rysy na stejné úrovni (čím se candát liší od ostatních ryb)

postuláty

definice významu – stručná, složená ze slov významově jednodušších (komponentová analysa)
vyhnout se definici kruhem
všechna pojmová slova by měla být definovatelná
pojmový význam (pojem) je zadán přesným výčtem abstraktních rysů

Anna Wierzbicka

už 50 let se živí svým lingv. směrem
sémantické primitivy – složky, na něž se rozkládá význam lex. jednotek
každé slovo lze opsat užitím vždy významove jednodušších slov (až se dojde k významove nerozložitelným slovům – sémantické primitivy)
údajně všechny jazyky světa je mají
slova rozložíme na Sinn – stavební kameny -, z těch je pak možno postavit jakýkoliv význam

Komponentová analysa

vezme dvě významově blízká slova jedné třídy
klade je proti sobě → vyextrahuje diferenční rysy, pak popíše +/-rys

žena/muž
dívka/chlapec

stačí +/-mužský_sexus, +/-dospělost pro odlišení těchto 4 slov

dívka [-MUŽSKÝ_SEXUS, -DOSPĚLOST]

vyextrahovaný prvek – sém

terie: mělo by z určitého množství sémů jít postavit jakýkoliv jazyk
prakticky nelze, ale je jich méně než všech významů, takže se to hodí v PLinu

u abstraktních rysů to jde, u denotativních (popis reality) moc ne

John Locke

something clever here?

Gottfried Wilhem Leibnitz

všiml si, že v některých Aristotelových post. je kontradikce – 2. a 3. postulát se v určitém kroku začnou vylučovat (dojde se k definici kruhem)
došel k tomu, že jsou slova tak jednoduchá, že definovat nejdou

Dva přístupy k významu

lexik. význam je pevně daný, stálý a přesně vymezitelný

exist. dostačující a nutné podmínky, které definují význam

význam je vágní, nevymezitelný

Teorie o ukládání významu

teorie se dělí na ty, které tvrdí, že význam vymezit lze, a ty, které tvrdí opak

Lze vymezit: momentky

slovo se ukládá jako série momentek, které skládá na sebe, nove vjemy kontroluje proti těm jednotlivým snímkům

dost nereálné (obrovské množství dat, pouze grafické, nedá se to moc generalisovat (kočku v jiné situaci nepoznáme))
nepoužitelné pro abstraktní pojmy
teorie zastávaná psychologií

Lze vymezit: průměrování významů

uložený význam se vytváří postupně z pozorovaných objektů, jejichž rysy se průměrují (ukládají se jen společné rysy, pojmové jádro významu)
model tradičního výkladového slovníku

Lze vymezit: teorie pevného seznamu

je uložen stálý význam a vedle jsou uloženy nestálé konotace v encyklopedických znalostech o světě
otázka, co je ten stálý význam

negační pravdivostní testy

"moje teta je starý mládenec" – ne, musí být muž
"můj kanárek je starý mládenec" – ne, musí být člověk
"můj 4měsíční bratr je starý mládenec" – ne, musí být dospělý

problém – kdy je člověk dospělý? subjektivní

"papež je starý mládenec" – ne, protože on to má v popisu práce být svobodný

exkludovat napevno zaměstnance kat. církve apod.
co když farář vystoupí v 50 letech z církve? pořád je problém ho označit za starého mládence…

Význam vymezit nelze

neostré hranice významu, syndrom rodinných podobností

záda, ráno – nelze definovat, kde začíná/ají a končí – neostré hranice

teorie prototypů – Eleanor Rosch (a možná i George Lackoff) – představa ideálního prototypu, zkoušíme ostatní objekty napasovat na prototyp, stačí, když se mu podobají, míra podobnosti je subjektivní a posouvá se pragmatickými okolnostmi

# sounds kinda like Wittgenstein

syndrom rodinných podobností

taky Wittgenstein
v souvislosti s pojmem her (jenž zavedl už Saussure – tvrdí, že hry nemají nic společného (některé zábavné, jiné soutěžní, další krvavé a vražedné) a mezi nimi jsou jen přesahy a křížení podobností, ne společný rys – tato podobnost je rodinná podobnost (family resemblance)
slovo dostává význam až v konkrétním užití
hra – vše, co může být hra

Filosofická zkoumání – doporučená kniha

Paradigmatické a syntagmatické významové vztahy

(čistě významově bráno)
p.: vybírá z množiny zástupných prvků

synonymie / opositnost

(jdu pomalu/rychle)

hyperonymie

(koupit si nábytek/stůl)

hyponymie
kohyponymie (souřadnost)
horizonántální, vertikální (hyponymie, hyperonymie)

s.: spojují se do řetězce

nazvatelné vztahy
kolokabilita – systémová sémantická potence slova spojovat se s jinými slovy (zelený se může pojit jen s konkréty)

monokolokabilní jednotky – poulit oči, tratoliště krve – jedinečné spojení

jednotka, která má 100% pravděpodobnost souvýskytu v jediném určitém syntagmatu

Syntagmatické

vztah jazykového prvku s jeho okolím
závislý na větném kontextu, jednotky lze spojovat (řetězit)

koupit svetr, vyprat svetr, černý svetr

"nazvatelné vztahy" -??
kolokabilita – schopnost slov pojit se s jinými slovy (např. "zelený" se může pojit jen s konkréty (*zelené myšlenky))
monokolokabilní jednotky – takové, které se můžou pojit jen s jedním konkrétním slovem

"tratoliště krve"

Paradigmatické

vztahy mezi prvky, které jsou si nějakým způsobem podobné (a tvoří tudíž paradigma)
nelze je prvky v paradigmatickém vztahu řetězit, lze je nahradizovat (např. za synonymní jednotku)

hnusný svetr, pěkný svetr

Horizontální

synonymie

relace ekvivalence, symetrická transitivní relace (ale synonymie není symetrická z toho pohledu, že více forem přináleží jednomu významu)
"mají-li A a B stejné referenční hodnoty, pak A => B && B => A"
totální (jazykovědec – lingvista)
částečná (pěkný – hezký)

obvykle se liší pramgatickými rysy
specifikační (červený → rudý)
intensifikační (bát se → děsit se)

antonymie (oposita)

pomalu – rychle

polysémie

shoda vznikla posunem významu:
oko

orgán, past, díra na punčoše, …

polysémie může být i u výpovědí (nejednoznačná syntax, použití polysémních výrazů)

homonymie

"souzvučnost"
shoda je náhodná
buď stejné kořeny nebo náhodou slovo přejaté odjinud má podobný vzhled/fonologii (vinný (víno) ~ vinný (vina), kolej (kolo) ~ kolej (colegium))
úplná

slova se shodují v celém paradigmatu (raketa)

částečná

slova se shodují jen v určitých situacích (tvarech) (pila (subs.) ~ pila (3. os. pret. od pít))

pravá homonyma se shodují jak ve výslovnosti, tak v graf. podobě; nepravá jen v jednom z toho (v čj málo kdy (typicky panický))
lexikální h~a: formálně shodná slova
gramatická h~a: sufix -dlo: lepi-dlo, zlobi-dlo (pokaždé vyjadřuje jinou slovotv. kategorii)

Vertikální

hyperonymie, hyponymie

nábytek – stůl
symetrické

kohyponymie (souřadnost)

modrý, bílý (hyponyma k "barva", to je jejich hyperonymum)
symetrické

inherentní, adherentní cosi

Ludwig Wittgenstein

26. dubna 1889 Vídeň – 29. dubna 1951 Cambridge
lingvista, filosof
chodil do školy s Hitlerem
Wittgenstein II.: Filosofická zkoumání

vyvrátil názor na nutnost desambiugace a očištění NL
říká, že vágnost vede ke kreativitě, reálný význam se tvoří až ve výpovědi (pragmalingvistika)
follow-up v GB lingvistice, Oxford (Searl)

pragmalingvistika, reference, mluvní akty
jen filosofická, logická rovina, pohled na jazyk z hlediska významu

Kubova presentace – autosémantika a synsémantika

Čermák: největší makrotřída pro slova: slovní druhy
dělení dle významové autonomnosti → autosémantika, syssémantika
slovní druhy se dělí podle míry významové autonomnosti

Autosémantika (slova plnovýznamová)

označují a pojmenovávají předměty, vlastnosti předmětů, děje a stavy, vztahy, okolnosti a kvantitu
ve větě plní funkci větných členů
uplatňují se v nich morfologické kategorie (kromě adverbií)

Orel letí – lexikální význam ‚pohybovat se ve vzduchu‘

– gramatický význam v češtině určuje flexe (3. os., sg., prez., indik., akt.))

naprosto převažují mezi nově tvořenými jednotkami (počet zájmen, předložek a spojek je stálý)
tvoří 96 % slovní zásoby, ale mají daleko nižší frekvenci než synsémantika

Friedrich Ludwig Gottlob Frege

východisko pro logickou analysu
velmi odkazovaný příklad dvojí typ významu: Večernice a Jitřenka
na jím popisovanou významovou dichotomii přišel už John Stuart Mill
práce O smyslu a významu (Über Sinn und Bedeutung)
Sinn, Bedeutung – dva pohledy na význam

bralo se, že význam výrazu je to, co výraz označuje (nejvyšší hora světa → kopec Mt. Everest)
Večernice a Jitřenka
1. pohled – stejný význam

na co výraz ukazuje
obě ukazují na planetu Venuši

2. pohled, jiný význam

jak je objekt mentálně zadán ve výrazu, jak to bereme
jeden říká, že to je první věc na obloze večer, druhá poslední věc na obloze ráno

Bedeutung

objekt sám
reference (denotace/extense)

Sinn

co se o něm říká, mentální zadání výrazu (konstrukt), pevně spojen s významem, nikoliv s formou ?
lingvisticky většinou tohle

Reference, referenční význam

o kom o čem co: Moje sestra je lékařka.
nejdřív musí proběhnout identifikace (*Stůl je modrý.) – referenční zakotvení

referenční akt – vyčleňování (predikování) objektu, o němž pak budeme něco kvákat dál
referenční výraz dostává referenční význam

specialisované identifikační prostředky

propria
osobní, ukazovací zájmena
deixe – wtf?
kombinace určité deskripce

už Frege upozornil na to, že všechna autosémantika mají Sinn, ale jen některá z nich plní referenční funkci

jádrem predikátu jsou výrazy jen se Sinn
chceme-li zachovat pravdivost / zjistit pravdivost – neco veritate – hodíme tam výraz s jiným Sinn, ale zůstane refereční význam

moje sestra je lékařka / maminka mé jediné neteře – sestra / maminka má neteře: má stejnou referenci

chceme-li zachovat pravdivost, ale změnit Sinn, tak musíme použít jedině synonyma

moje sestra je lingvista / moje sestra je jazykovědec

Příklad referencí

A: Vítěz od Slavkova měřil 153 cm.

ref. výraz: vítěz od Slavkova – ukazuje na Napoleona

B: Poražený od Waterloo měřil 153 cm.

ref. výraz: Poražený od Waterloo – taky na Napoleona

platí if true(A) then true(B)

A: Napoleon byl vítězem u Slavkova.
B: Napoleon byl poražený u Waterloo
nelze říct, že pokud platí A, platí B.

Rudolf Carnap

používá pojmy extense, intense pojmu
extense

ext. pojmu znamená rozsah všeho, co může pojem označovat (ryba může být pstruh, kapr, …)
překl.: rozsah pojmového významu výraz
třída objektů (třída denotátů), jež můžeme správně označit pojmem na základě znalosti jeho významu
trochu blízká Bedeutung

intense

intense pojmu je jeho význam – pstruh je ryba s nějakou specifikací
alternativne: význam jednotky hyperonymní je plně obsažen ve významu jednotky hyponymní, která má navíc další specifikační rysy
mentální zadání významu
sémantické rysy významu výrazu (význam slova stůl – víme, co to je)
blízká Sinn

Geoffrey N. Leech – definice modelu lexikálního významu

Lexikální vyraz můžeme chápat jako myšlenkově zpracovaný a jazykovým ztvárněním ovlivněný korelát reality (odraz skutečnosti) schopný obsáhnout i zobecnělé citové dojmy a jiné postoje mluvčího k pojmenovávané realitě nebo situaci promluvy.
lexikální význam jako systémová hodnota se pak aktualisuje a obměňuje v různých promluvách (pragmatické hry)

Publikace: Sémantika

základ lexikální sémantiky
specialisuje se na korpusovou lingvistiku
kapitola 7. typů výzamu (jde o autosémantika)

konceptuální složka významu – zákl. pojmové jádro významu, nejstabilnější, společné u daného slova (mělo by být), odlišuje třídu od jiné třídy
kolokační složka – asociační složka významu – některá slova dostanou význam z druhé části své kolokace (blond (vlasy), hejno (*skotu), tratoliště (krve))
konotační složka – k~í význam – nabalené věci na společné jádro, vyplývají z osobni/skup./kulturní zkušenosti (žena – v 19. stol.: za plotnou, rodit děti; v 21. stol.: no, skoro stejně, akorát vařit neumí); hodně diferenciované (geograficky, společensky, chronologicky), můžou se měnit i behěm života jedince
sociální a teritorální složka – nfo o soc. a ter. zařazení mluvčího, nebo jak chce působit; chlupatý × policisti – význam stejný, různé příznaky; oni nevijou co jijou – stř. Mor., současnost
emoční složka – hlavní část pragmatiky, postoj mluvčího (hodnocení (evaluace) skutečnosti, promluvy, partnera pos./neg.); emoc. výrazy (džemík) součástí kategorie expresiv; expresivita != emoc. přístup (může být aby promluva byla nečekaná);

Jaroslav Zima: Lexikální expresivita, 197x.

inherentní – expr. hodnota je na lex. jednotce vidět z formy bez nutnosti kontextu (psisko, -ňu, -ouš)
adherentní – bez kontextu se nepozná, ale sys. zakotvená (chrápe (místo spí), starej (místo manžel))
kontextová – vznikne pragmaticky až v kontextu

reflektovaný sdružený význam – u polysémie; použije se v jednom významu, ale je v tom trochu toho druhého. Jdu spát s Greplem a Karlíkem – spí má i sexualní podsložku
rematicko-tematický význam – mění se význam u výpovědi posunutím aktuální větného členění – (slovosled; téma, réma)

základní, nocionální složka

lexikální význam bez pragmatické složky
konceptuální, kolokační
termíny

pragmatické – ostatní buď do šiorce chápané konotační sl., nebo do šir. cháp. pragmatické sl. (postoje, konotační, …)

Sémiotika (nauka o znacích)

Sémiotický trojúhelník

designace = odráží
signifikace = vyjadřuje
denotace = označuje
čerchovanost – forma nevyvolává skutečnost přímo

obsah jazykového znaku (pojem)

význam:

a: prototypické rysy, průměr třídy objektů
b: zobecnění … ??

blízké Sinn

objekt (skutečnost)

Bedeutung

Charles Morris

základy teorie znaku
přidal syntax a pragmatiku znaku

spojení s ostatními znaky se projeví na významu

Pojmy

komponentová (sémová) analysa

zkoumání významu slova vyčleňováním sémentických komponent, neboli sémů (charakterisující atributy)

sém pro potok a rybník je "tekoucí" → potok: +tekoucí, řekla: -tekoucí

opisování významu slova kombinací významově jednodušších pojmů
Katz, Poitiere

sémem

soubor sémů, jednotka obsahového plánu jazyka představující význam lexému
ve strukturním popisu chápán jako seskupení základních významových prvků (sémů)

hapax legomenon

slovo, které se vyskytne jen jednou
původně když v nějakém mrtvém jazyce našli v textu jediné slovo, čili u něj nejde určit význam

jazyková hra

Wittgenstein, znak dostává význam až při konkrétním použití – hrajeme si s jazykem

synonymní hra
kalk

slovotvorný: napodobení slovotvorné struktury zdrojového jazyka (computer → počítač)
sémantický: v domácím jazyce se použije slovo s významem stejným jako mělo slov v jazyce, z něhož se přejímá (radix → kořen)
polokalk: část slova je kalk, část jen zvukové napodobení (Baumwolle → bavlna)

sémantická derivace

zpolysémění výrazu, např. u koruna … asi

možné slovo

odvodí se nějaké slovo a pak se ze širšiho potenciálního významu specifikuje na nějaký určitý, jenž ten se musíme naučit – lexikalisace

Onomasiologie lexikální

obecná teorie pojmenování

statické / dynamické příznaky

adjektiva: pojmenovávají statické příznaky substancí, jejich vlastnosti
slovesa: pojmenovávají dynamické (v čase proměnlivé) příznaky substancí

tektogramatická rovina popisu jazyka
émický princip

důsledné rozlišování mezi dvěma typy či úrovněmi analýzy jazykových sdělení (fón – foném, morf – morfém…)

lexém

Polák: Taková minimální posloupnost fonémů nebo grafémů, která má globální význam (jako celek) nedělitelný na menší smysluplné posloupnosti, které by byly členy otevřených substitučních tříd.
Čermák: definice frazému: Ustálená anomální kombinace dvou či více prvků, z nichž alespoň jeden je v dané funkci členem extrémně omezeného uzavřeného paradigmatu (třídy). (Formálně jednočlenný lexém je slovo, vícečlenný lexém je frazém a sdružené pojmenování. Naše Řeč)

deixe

přímé (po)ukazování ke skutečnosti nebo k jejímu označení v textu

genus proximum

nadřazený význam (candát je ryba)

diferencia specifica

diferenční rysy na stejné úrovni (čím se candát liší od ostatních ryb)

monokolokabilní jednotky

poulit oči, tratoliště krve – jedinečné spojení

elativ

vyšší stupeň adjektiva, ale neřekne se tam, s čím se to porovnává (potenciálně porovnání se středem)

slovotvorný (odvozovací) formant

afix (prefix, sufix, apod.)

kompendium

příručka, stručný přehled

nocionální význam

lexikální význam bez pragmatické složky

oikonymum

jméno místní, sídliště
Brno

anoikonymum

jméno pomístní, názvy nesídlištních objektů vytvořených člověkem nebo přírodou
Říp

relativisace proprií

když se proprium (vlastní jméno), jehož nositel měl nějakou obecně známou vlastnost (třeba že byl hajzl), stane obecným pojmenováním (třeba pro hajzla)

proprialisace relativ

obecné jméno se stává jménem vlastním (např. v městě mají most, tak se město pojmenuje Most)

elativ – vyšší stupeň adjektiva, ale neřekne se tam, s čím se to porovnává (potenciálně porovnání se středem)

byla to silnější paní

hyperlexém

Filipec, polysémie
užíval to jako označení abstrakce kombinace významů daných (synonymních, koruna, oko) slov

takže asi pro koruna je hyperlexém to, co označuje jak korunu stromů, tak korunu jako platidlo… guh

polysémní lexém, tedy slovo s více ustálenými významy
Čermákovi se to údajně nelíbilo

prefixoid

původně jiné slovo, které funguje jako prefix (mimo-běžky)

ekvipolentní definice

logická ekvipolence – dva výroky vyplývající jeden z druhého, pročež pro nás to jsou synonyma
leccos.com//ekvivalence

synthesie

sdružení vjemů; původní vjem vyvolá pocit vjemu dalšího

deixe

přímé (po)ukazování ke skutečnosti nebo k jejímu označení v textu

Literatura

F. Daneš. systematickému syntaktickému popisu slovanských jazyků. Slovo a slovesnost, ročník 26 (1965), číslo 2, str. 112-118. ONLINE.
FILIPEC, Josef a František ČERMÁK. Česká lexikologie.

kompendium
ČL je asi nejkomplexnější, komplikovaná jako prase, není povinná, důležitá onomaziologie; některé pasáže povinné
starší pohled, hrdinský čin, že si to troufl vydat v dnešní době

František Čermák. Lexikon a sémantika.

kompendium
vychází z materie, hodně se zabývá syntagmatickou
znám teorií frazému i v zahraničí, napsal i Slovník české frazeologie a idiomatiky s kolektivem
zabývá se korpusy a frazeologií
jazyk a jazykověda
není povinná

ale stejně bychom měli obě přečíst, haha

ČEJKA, Mirek. Česká lexikologie a lexikografie

skriptum
taky doporučené

Manuál lexikografie

přehledy; kapitoly vypracovány odborníky
nutně nastudovat přehled slovníků z úvodu

LYONS, John. Semantics., LEECH, Geoffrey Neil. Semantics :the study of meaning.

věci o významu

NĚMEC, Igor. Vývojové postupy české slovní zásoby.

vedl slovníky v ujc, vývoj
teoretik

MARTINCOVÁ, Olga. Neologizmy v dnešní češtině.

soubor článků

MARTINCOVÁ, Olga. Problematika neologismů v současné spisovné češtině

co je neologismus, principy tvorby…

GREPL, Miroslav. Příruční mluvnice češtiny.

odkazuje na svou lexikologii
když ji psali, byla pro středoškoláky, respektive jejich učitele, ne vysokoškoláky, chtěli jim ji zakázat
její kapitola je elementární znalost, musíme si to přečíst
(u státnic se ptaj na věci z poručnice, i když z ní nesmíme studovat…)

článek od hladké a martincové Tradice
SSČ – věci v úvodu a závěru – prý mi ho rodiče mají koupit

Slovníky

Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, Voznice 2001.
Václav Machek: Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1968, reprint Praha 1997.
František Čermák – Slovník české frazeologie a idiomatiky (4 sv. 1983, 1988, 1994, 2004)
TĚŠITELOVÁ, Marie, Jan KRÁLÍK, Jan KRÁLÍK. Retrográdní slovník současné češtiny. Vyd. 1. Praha: Academia, 1986, 502 s.
SLAVÍČKOVÁ, Eleonora. Retrográdní morfematický slovník češtiny: s připojenými inventárními slovníky českých morfémů kořenových, prefixálních a sufixálních. Vyd. 1. Praha: Academia, 1975, 645 s.
JELÍNEK, Jaroslav, Josef V. BEČKA a Marie TĚŠITELOVÁ: Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. 1 vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1961. 585 s.
ČERMÁK, František a kol. : Frekvenční slovník češtiny. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 595 s. ISBN 80-7106-676-1.
HOSÁK, Ladislav a Rudolf ŠRÁMEK. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 1970, 573 s.