01 - Syntax¶

Základní stavební jednotky: slovo (větný člen), fráze (konstituent), věta (klauze), (souvětí)
základní textová jednotka: úsek textu oddělený velkým písmenem a tečkou, otazníkem, či vykřičníkem (v mluveném pomlkami)

Větný člen¶

tvoří syntagmatické (skladebné) dvojice - syntaktická závislost dvou VČ
nese význam
VČ nejsou předložky apod.
velice

Fráze¶

složitější jednotka, několiv větných členů
obsahuje hlavu - slovo, kterým už není nic rozvíjeno, samo je rozvíjeno dalšími větnými členy ve větě
který sám ani neví
ošumělého muže, který sám ani neví, co vlastně znamená v historii nové velké doby

Klause¶

jednotka s jedním slovesem
Kdybyste se ho otázali
„Já jsem Švejk . . .”

Vyjadřování syntakt. vztahů¶

afixy (skloňování a tak)
pomocná slova (spona, předložky, částice, …)
slovosled
intonace

Věta¶

abstraktní jednotka ~~ větný vzorec
langue

Výpověď¶

skutečně pronesená jednotka v konkrétní situaci, unikátní
parole

vedle věty a výpovědi jestě základní textová jednotka

Gramatičnost¶

věta je správná, pokud je v souladu s pravidly jazyka

Akceptovatelnost¶

nadřazená gramatičnosti
označuje použitelnost na základě kritérií (navzájem se poněkud vylučujících):

gramatičnost
sémantická adekvátnost
pragmatická adekvátnost

spousta mimojazykových kritérií (třeba věta Petr koupit v obchodě Marie panenka. může být akceptovatelná, protože to může říct cizinec a native speaker mu to dokáže opravit na gramatickou větu - korigovatelnost)

pro určení lze použít presuposici - podmínky interpretovatelnosti

logické

Petr má staré rodiče → Petr má rodiče

pragmatické

Tento muž je žena → detekujeme kontradikci za použití encyklopedických znalostí o našem světě

02 - Valence¶

výraz má syntaktickou schopnost na sebe vázat další věci
to vázání mívá pravidla (e.g. pád, slovní druh valenčního slova)
ve valenční syntaxi se predikátoru (verbu finitu) přisuzuje hlavní role, má možnost vyžadovat rozšíření (→ valence)

valenční posice

dělení

obligatorní - vždy se musí realisovat
potenciální - někdy se nemusí (v cs je podmět vždy potenciální)
fakultativní - nemusí se

dělení

s tvarově fixovanou formou - subst., adj. v určitém tvaru
s nefixovanou - adverbiále - diktován význam

valence je rekci nadřazená - rekce zahrnuje jen pravou valenci, valence i levou (podmětovou)
jedno sloveso může mít různé valenční posice podle významu (někdo má něco × někdo má někoho za někoho)
predikátory vyžadují pouze účastníky určitého typu na svých valenčních posicích (agens, patiens) → intence (sémantický ekvivalent valence)
valenční posice (sémant. doplnění predikátoru) == sémenatická role (aktant, participant, argument)

sémantická role - jakou roli hraje dané slovo v textu

predikátor - sloveso v určitém tvaru (přísudek)
predikativ - jmenná část přísudku (je zamračeno)

komplementy - valenční posice predikátoru
adjunktky - nevalenční ~

03 - Predikátory¶

přísudek
většinou slovesa
vyjadřují děj, zachycují situaci, …

Klasifikace dle sémantických rysů¶

+/- Procesuálnost¶

jednoduché děje: pršet, spát, svítit, běžet
jednoduché stavy: být, být pěkně, být Vánoce, být veselý, mít, sedět, bydlet, mít sto kilo, …

stavy komposicionální / nekomposicionální:

resultativ: lze vyvozovat předchozí stav: Petr byl vymóděný (← se vymódil, někdo ho ~)
stativ: bez rysu pro určení předchozího stavu: Petr byl elegantní

+/- Mutačnost¶

zda predikativ vyjadřuje změnu
většinou vid, ale změnu mohou vyj. i slovesa nedokonavá (modrat / zmodrat, proplácet / proplatit)

ichoativa - prosté přísudky, jež neobsahují synt. posici vyjadřující původce děje (viz akčnost)

+/- Akčnost¶

vedle posice pro původce děje mají ještě posici pro ovlivněnou entitu (slovesa kausativní)
???

Klasifikace dle synt. + sémantických jevů¶

Transitivní slovesa¶

přímý předmět ve akusativu
nejsou to: slovesa s předložkovým akusativem (křičel na Marii), jejichž akusativ má adverbiální fce (trvalo to hodinu), slovesa psychosomatických jevů (Bolí mě hlava)
občas změna intransitivní → transitivní (Husité dobyli města → město)
některá mohou alternativně obejkt vyjádřit větou / infinitvem (slyšel, že křičí / křičet)
patří do nich i ditransitivní - mají ještě další vazbu v jiném pádě
trans. i slovesa s vnitřním předmětem - gumovat (gumou)

Intransitivní¶

ergativní

interní argument s fcí podmětu blízký transitivnímu předmětu
Oštěp letěl daleko × Někdo hodil oštěp daleko
pasivní participium se vztahuje k podmětu (u transitivních k předmětu) - ???
netvoří činitelská jména (*seditel) a opisné pasivum (*byl letěn)

neergativní

externí argument s fcí -||-
tvoří -lý adjektiva (prošlý krém)
často tvoří externí kausativní slovesa (modrat → modřit)

04 - Sémantické role¶

05 - Hierarchisace větné proposice¶

rozmístění aktantů na různé posice ve větě → měnění jejich důležitosti (až úplně upozadění (ono se to udělalo)) - diathesis (diateze)

může sloužit i k anonymisaci

diathese subjektové, objektové

D. subjektové¶

různé aktanty v posici subjektu:

agens: Ředitel slíbil Petrovi odměnu., patiens: Odměna byla ředitelem slíbena Petrovi., recipient: Petr má od ředitele slíbenu odměnu.

primární diathese - agens nebo kausator jako podmět
sekundární diathese - -||- jako předmět

deagentní / dekausativní věty - proces jejich transformace z primárních - deagentisace, dekausativisace

dva typy: agens/kausator → patiens a *agens/kausator → recipient*
v případě agens → patiens lze-li vyjádřit agens, tak bývá ve formě "od + genitiv" (Petr dostal od Pavla peníze) - slabá valenční posice ???

podobně u kausator → patiens

Prostředky¶

opisné pasivum

agens, kausator → patiens

reflexivní forma slovesa

agens se nedá vyjádřit
agens → patiens

resultativní konstrukce

mít, dostat + partic. trpné (Petr dostal nařízeno, že…)
agens, kausator → recipient

transposice slovesných forem

V Itálii stávkují; S poctivostí nejdál dojdeš; Když něco slíbím, …; Před bleh píšeme blah

D. objektové¶

umístěním jednoho ze dvou rovnocených aktantů do akusativní posice se mu zvýší důležitost
napustit vanu vodou × napustit do vany vodu

06 - Atribut, adjunkt¶

komplement, adjunkt - viz 02 - Valence

Adjunkty¶

z valenčního hlediska cokoliv, co je fakultativní, z sémantického hlediska se rozlišují cirkumstanty a kopredikáty
v MC3 se věci, co rozvíjejí posice dané valencí predikátu (takže třeba podmět, předmět - je-li valnenční), označují suplementy

suplement - if rozvíjí substantivum → přívlastek; else příslovečné určení

Cirkumstantový adjunkt¶

adverbia - zasazení děje do časoprostoru
klasické gramatiky za cirkumstanty považují i valenční adverbia, tedy komplementy
jediný člen, kde klasifikace je na základě sémantiky i v klas. gram.

Klasifikace cirkumstantů¶

určení původce ((im)personálního - agens/kausator)

popálil se o kamna
jsem celý poštípaný od komárů

Kopredikátový adjunkt¶

obvykle doplňek - Dědeček sedí u stolu shrbený
PÚ původních okolností - sémanticky shodné, ale nezávislé na substantivu - Dědeček sedí u stolu shrbeně
nové MC3 obojí PÚ děje/stavu
Skladba češtiny to chápe jako dvě věty - Zastihli jsme oslavence už opilého. = Zastihli jsme oslavence. + oslavenec přitom byl už opilý.

Atribut (přívlastek)¶

není konstitutivní komponent == není vázán na přísudek

Přísudek¶

3 typy

jednoduchý
složený (syntaktický) (on musel dělat)
jmenný se sponou

morfa

jednoduchý → flexe na slovese
složený → flexe na pomocném slovese

syntax

jednoduchý - jedna synt. jednotka (ie. pracuji, budu pracovat, …)
složenž - dvě slovesa (ie začnu dělat)

MC3 analyt. přísudek nemá - jmennou část označuje jako komplement

Školská syntax - testy na valenci¶

otázkový, substituční, elidační (vypouštění), slovosledný

07 - Komplementy¶

vyjádření aktantů / neaktantových složek - ???

Aktantové Komplementy¶

Podmět¶

substanční a situační

substanční - substantivum, adjektivum, … ???
situační - vedlejší věta kompletivní (obsahová) - je vyžadována jako valenční posice (Říká se, že je to špatné. )

if v podmětové posici substanční aktant → podmět má povahu nominální fráze

jejím jádrem bývá:

substantivum, adjektivum, zájmeno, vztažná věta

podmět v nominativu, jen v motivovaných případech třeba genitiv (záporový, numerativní, kvantitativní)
podmětová věta - dvoučlenná, bez~ - jednočlenná

Předmět¶

může jich být víc
akusativní posice přijímá i motivované genitivy jako podmět

Adverbiální komplement¶

v širokém způsobu místo, čas, prostředek, účel

prostředek - u sloves jako lyžovat, solit, hoblovat, řezat

Neaktantové komplementy¶

vyjádření vnitřní charakteristiky nějakého aktantu
míra, způsobu (to prase váží málo)
kopredikátový komplement (doplňek)

09 - Souvětí¶

spojení dvou vět

slučovací, odporovací, … (věty hlavní)
podmětné, předmětné, příčinné, … (vedlejší)

ZTJ z min. 2 vět
dle sémant. syntax není souvětí synt. kategorií, protože věty mohou být spojeny i jen textově (sémanticky)

Syntakt. dělení¶

hypotaktické souvětí

jedna z vět členem druhé
vedlejší věta předává komunikační fci hlavní
Petr odjel do Německa po té, co začaly prázdniny × Petr odjel do Německa po začátku prázdnin.

parataktické

obě věty mají svou kom. fci, nejsou sobě větným členem
Pojďme domů, už svítá; Půjčím ti, ale kdy mi to vrátíš?

věty nezávislé na jiné větě = hlavní
věty rozvíjené jinou = řídící
někdy se za souvětí považuje jen parataktické s., hypotaktické je věta složená

Sémantické dělení¶

zapojování vět (inkorporace) do proposice věty

obsahové (kompletivní věty), determinující, popisně jmenovací, doplňkové
viz tema_09_souveti.pdf pg 2+

spojování proposic

poměry slučovací apod.
vztahy v širokém smyslu časové, příčinné, způsobové,…

nepravé věty vedlejší (rozpor forma × význam)