Ѭ Ѭ Ѭ Ѭ Ѭ Normal style Print style No style

Obecná morfologie¶

• morf - základní jednotka v konkrétních jazykových promluvách
• morfém - ZJ v jazykovém systému (nejmenší jednotka, která nese význam)
• tvarotvorný základ - nemění se při ohýbání
• ~ formant - zbytek, který se při ohýbání mění

• kořen - lexikální význam slova
• afixy - gramatické/slovotvorné významy slova

• paradigma - kompletní soubor tvarů slova (vzoru)

Slovní druhy¶

• základní - plný význam (autosémantika), ve větě základní členy (subst., adj., slovesa)
• nástavbové - zastupují zákl. VČ. (zájmena, číslovky, příslovce)
• nesamostatné - synsemantika (předložky, spojky, ..) - nabývají významu až při užití
• lze dělit dle
• obsahu (autosémantika, syntetika)
• morfologie (ohebné, neohebné)
• syntax (samostatné (subst., .., číslovky, nesamostatné (spojky, částice, …))

Přechody¶

• zpodstatnělá adjektiva
• hostinský, průvodčí, …
• zájmena
• naši (přišli)

• slovnědruhová homonymie - vznik přenesením slova z jednoho druhu do druhého (večer, spíš (chrníš / spíš něco udělám), pila (káva / řeže))

Gramatické kategorie¶

• rod, číslo, pád

Rod¶

• kategorie nižšího řádu, způsob flexe (m, f, n)
• přirozený
• m/f, podle reálného rodu
• lexikální - kočka označuje femininum zvířete
• morfologický - řidička
• syntaktický - podle shody (váš choť, vaše choť)

Životnost¶

• u konatelského sufixu je skloňování životné, i když jde o neživotné věci (dělenec, dělitel, ledoborec, …) - občas dublety

Číslo¶

• singulár, plurál
• dva soubory tvarů při deklinaci
• singularia tantum
• jména látková (voda), abstraktní (spánek), hromadna (uhlí), vlastní, přípona -stvo, -ctvo, -oví (stromoví), -ina (chudina)
• pluralia tantum
• (ústa (jedna, dvoje, …))
• vyjádření čísla číslovkou či shodou u nesklonných jmen
• dva atašé, nový atašé, noví atašé

Pád¶

• s nominativem se pojí jen cizí předložky kontra, alias, versus
• povrchové (morfologické) pády
• vyjádřené tvarotvornými sufixy
- vyjadřují relaci mezi slovy
• hloubkové (sémantické) pády
• ??
• přímé pády
• předmět, podmět
• většinou bez předložky
• nepřímé
• zbytek
• předložkové
• lokál vždy předložkový

• shoda (v čísle (Petr spí), čísle a rodě (Petr byl pochválen), čísle, rodě, pádě (Petr je chytrý))
• může být porušena
• vykání
• numerativ

Kolísání koncovek¶

Masculina životná¶

Pán¶

• normálně hoste, pane
• u bratr, mistr, apod. alternace - bratře, ale jen někdy (inženýre)
• někde vokativ podle muž: muži, anděli

Muž¶

• učiteli, lovče

Soudce¶

• vokativ sg. shodný s nominativem
• v pluralu soudci/soudcové

Masc. neživ.¶

• většinou distribuce závisí na syntakt. fci, kterou slovo má ve větě
• schovat se do kouta, bez koutu (ni jediného koutu)

• nepravidelné
• bez peněz, tisíc, obyvatel, Loun, Poděbrad, …

Feminina¶

• kolísají mezi píseň, kost
• velmoc (o velmocech/velmocích), lest (o lstech/lstích), čeleď (bez čeledi/čeledě), paměť (o pamětech/pamětích)

• u žena v gen. pl. alternuje ou s u: bouda → bud, houba → hub

Neutra¶

• v loc. sg. -ě/-u (městě/městu)
• zakončení -ko, -go, -ho, -cho → v loc.sg. -u (kongo, ucho, blaho, jablko)
• zakončení -dlo obvykle -e/-ě (divadlo)
• zakončení -ctvo/-stvo → -u (ptactvo)
• občas dublety + alternace (mléku/mléce, břichu/břiše)
• působí také syntaktická fce:
• -u když jde o objektový (předmětový) význam (o autu)
• -e/-ě když adverbiální (v autě)
• přejatá slova -u

• loc. sg. u zakončení -ko, -go, -ho, -cho
• koncovka -ích (ne -ech jako měst-ech)
• jablcích
• jen -ách u koťátka (zdrobněliny) a přejaté vyrazy
• koťátkách, antibiotikách
• dubleta u -isko
• střediscích / střediskách
• -ách často augmentuje - strniscích / strniskách

Slovesa¶

• syntetické tvary = jednoslovné, jednoduché
• oznamovací prézens činný, imperativ, infinitiv, příčestí, přechodníky, futura dokon. sl. + sloves pohybu
• dělat, jedu, pij!, ponesu
• analytické tvary = složené z více prvků
• préteritum, antepréteritum (předminulý), pasivum, futura nedok. sl.
• budu běhat, budu dělat, byl jsem vyloučen, byl kradl, jel jsem, kradl

Futurum¶

Nedokonavá slovesa¶

• futurum[být] + infinitiv: analytické futurum (opisné)
• budu kupovat (kupovat)
• spojitelná s fázovými slovesy (začít, přestat)

Dokonavá¶

• prézentní forma slovesa: syntetické futurum
• koupím (koupit)

Slovesa pohybu¶

• záleží na vztahu k cíli: běžet (někam), běhat (každý den) - determinovanost, indeterminovanost
• tvoří se synteticky prefixem "po-"
• poběžím × budu běhat

Pasivum¶

Opisné¶

• sloveso [být] + n-participium
• Dům je stavěn.

Zvratné (reflexivní)¶

• slouží k deagentisaci
• sloveso[3.os.] + se
• Lidé tam stali u oken. → Stálo se tam u oken.*
• obyvkle dojde k vynechání jednoho zvratného "se" (Lidé se seběhli → Seběhlo se se × Seběhlo se.)

• inherentně reflexivní slovesa (IRS)
• smát se - smát sebe
• umínit si - umínit sobě

Osoba¶

• impersonále - prší
• v preteritu se 3. os. vyjadřuje (mj.) absencí pomocného slovesa (šel = implicitně 3. os.)
• asymetrie osoba/číslo
• 1., 2. os. - symetrický vztah mluvčího a adresáta
• 3. os. - objekt mimo komunikaci
• konvencionalisované nepatřičené formy osoby/čísla
• vykání, plural majesticus, etc.

Čas¶

• absolutní (vztah k okamžiku promluvy) a relativní čas (relativnost - vztah dvou dějů z hled. jejich souběžnosti/následnosti v čase)
• empirické (přítomnost/minulost)
• neempirické (budoucnost)
• formální časy - préteritum, futurum, prézens

Způsob (modus)¶

• indikativ, imperativ, kondicionál

• kond. ve 3. os. sg. občas shodný s 2. os. sg.:
• Bůh suď, kdo je kdo
• buď vůle tvá
• budiž světlo
• už dvanáctá odbila, chval každý duch Hospodina

Rod (genus verbi, diathesis)¶

• činný (activum)
• agens v podmětu
• syntetické
• trpný (pasivum)
• agens na pozadí
• analytické formy
• být, mít, modální slovesa - netvoří pasivum
• konstr. s "se" - reflexivní pasivum: staví se

Reflexiva tantum¶

• vždycky reflexivni

Transitivní slovesa¶

• předmět ve 4. pádě (závazná rekce akusativní), v pasivní formě se předmět dostává do role podmětu
• Napsat dopis × Dopis byl napsán.

• ???:
• předmětové přechodné sloveso
• předmětové nepřechodné sloveso

Vid¶

• schopnost slovesa vyjadřovat dokončenost děje
• dokonavá slovesa nevyjadřují aktuální skutečnost, nedok. ano
• vidová defektnost
• imperfektiva/perfektiva tantum
• sekundární imperfektiva
• vytváření imperfektiva ze sloveso, které bylo prefigováním zperfektněno (ps-át[imperf] → do-ps-at[perf] → do-pis-ov-at[imperf])
• ze sloves, která byla už původně perfektivní, to nejde (zabít, přizabít)

• nenásobená slovesa - jeden průběh děje (nesl)
• násobená slovesa - opakovanost (nosíval, nosil, …)
• iterativa - házet (× hodit)
• frekventativa - chodívávat

• perf. a imperf. se od sebe liší:
• imperf. jsou kombinovatelná s fázovými slovesy
• perf. nemají schopnost vyjádřit přítomnost
• imperf. tvoří analytické futurum, příp. synt. futurum pomocí prefixu "po-" (poběžím)
• imperf. lze kombinovat jen s durativními adverbii - jíst hodinu, perf. jen s normálními dojíst za hodinu

Aktionsart¶

• sémantická klasifikace sloves (e.g. resultativa, exhaustiva, etc…)
• v cs gram. tradici není běžné

Adjektiva¶

• jmenné gramatické kategorie
• kvalifikační - vlastnost (moudrý, horký)
• relační (vztahová) (vyroben ze dřeva, studentský spolek)
• nelze stupňovat
• řadí se k nim i posesivní adj.

• stupňování
• positiv
• komparativ
• superlativ

Flexe¶

• složená
• novější, běžná
• jarní, mladý
• jmenná
• smíšená
• přivlastňovací zájmena
• otcův, matčin
• nesklonná
• nespisovná, cizí

Zájmena¶

• bezrodá (já, ty)
• teoreticky i kdo, co, ale chovají se poněkud rodově (příznaky masc. animatum/inanimatum)
• rodová
• měkká
• váš, náš
• tvrdá
• onen, ten
• smíšená
• všechen
• smíšená
• můj, tvůj - někdy skloň. tvrdé (mého), někdy měkké (mojí)
• sám
• podle vzoru mladý
• složená deklinace, jen A možna jmenná - sama, samu, samo, samy, samy, sama
• nesklonná
• jeho, jejich, jehož, jejichž

Pojmy¶

• téma (tematický vokal, tematická role)
• tematický vokál - vokál mezi kořenem a suffixem (nepatří ke kořeni, ale není ani sufixem)
• numerativ
• a) slovní druh udávající obecnou významovou povahu užitého substantiva, nutný při počítání, spojování s číslovkou, klasifikátor (např. v čínštině); b) pád počítaného předmětu (genitiv plurálu) po číslovkách typu pět, šest, kolik, mnoho.
• supletivismus
• existence dvou nebo více různých základů v souboru tvarů některých slov(př. já - mě, my - nás, člověk - lidé)
• (ne)prefigovat
• spojovat s prefixem
• partitiv
• v cs kvantitivní genitiv
• obecně mluv. pád označující neurčité množství něčeho (nabrat vody)
• predikativ
• nepřímý pád
• pád použitý s předložkou
• vázany kořen - kořen, který se mění podle toho, má-li prefix nebo ne (nos-it, s-náš-et)
• nulový morf
• morfoném - aleternace v strukturalsmu jako morfonémy ??

Distribuce alomorfů¶

• morfém[instr.sg.] ve jmenné deklinaci 3 alomorfy
• popsat distribuci
• -í
• -ou (feminina, sluha (a-kmen))
• -em (u masculin, neuter)

Morfologická¶

• závisí na tvaru, v jakém slovo je (zda v gen.sg. nebo gen.pl nebo whatever)
• -í, -on, -em

Fonologická¶

• ovlivněno hláskovým okolím (zda je to na konci, nebo před velárou nebo whatever)
• růža - 'u' u velár, v ostatních případech 'e'

Lexikální¶

• slovní, záleží na významu slova, podle toho je ten nebo onen tvar
• růží, růžou, nožem - různý fonol. kontext → není fonologické
• lexikální distr. - spojen s konkrétním morfémem / kořenem
• GenPl:
• -í → moře (moří)
• {} → hřišťě (hřišť)

Last update: 2013-12-10 13:30:20 UTC